BMW 135i Coupé: dobře utajená síla

Když automobilka vezme malý hatchback, kterému odejme třetí dveře a naroubuje rozměrný kufr, obvykle vznikne auto pro nemajetnou rodinu z rozvojové země. Když ovšem totéž udělá BMW, vznikne bizarní vůz pro nepočetnou klientelu, která si může dovolit za "ošklivý sedan" vydat kolem jednoho milionu korun.
Příběh BMW 1 Coupé zkrátka není příběhem Renaultu Clio, ze kterého se nakonec zrodila rozpočtová thalia. Německá automobilka má za to, že tohle auto, jakkoliv se jeví poněkud exoticky, budou kupovat především výstřední boháči se smyslem pro diskrétní nenápadnost. Navenek se totiž kupé tváří nanejvýš asketicky. Chromování má pouze v podobě rámečku na masce chladiče, chybí dokonce i ozdobné koncovky výfuku. Kdo ale nadzvedne přední kapotu, najde - v případě benzinových motorů - vždy jen šestiválec. Testovaná špičková verze má třílitrový motor dokonce posílen o dvě paralelně zapojená turbodmychadla, která mu dávají sílu tří stovek koní. Kdyby si takovou porci chtěl někdo dopřát v jedničce s karoserií hatchback, má prostě smůlu.

Sporťák s rodinným kufrem
Ačkoliv na to malé bavorské kupé zvenku vůbec nevypadá, uvnitř jde o čistě sportovní vůz. Už samotné usedání za volant do nízko umístěných sedadel probíhá stylem, který dobře popsal hlavní hrdina filmu Vrchní, prchni: Pokrčit a mírně zaklonit. A jestliže se cestující na předních sedačkách cítí jen poněkud "obestavěni", ti vzadu bojují se skutečným nedostatkem místa. Trochu krkolomný je už samotný přístup k zadním sedadlům, především je tu však citelně málo místa pro nohy. Chybí i odkládací prostory. Pokud tu už jsou, pak se do nich vejdou jen drobnosti.
Zcela odlišná situace panuje pod víkem zavazadlového prostoru. Se svými 370 litry objemu se kufr blíží parametrům rodinného auta. Kdo ještě před chvílí v interiéru přemýšlel, kam odložit mobilní telefon, bude velkorysostí zavazadlového prostoru zaskočen.

Nechcete řadit? Nemusíte
Jakkoliv se může nepoměr mezi prostorem pro posádku a zavazadla jevit jako zábavný paradox, ještě více legrace zažijete s novým šestiválcem pod kapotou. Především - jen málokterý benzinový motor potřebuje k životu tak nízké otáčky jako tenhle. Když se šofér důsledně řídí pokyny displeje, který mu sděluje, kdy a kam má řadit, pak s údivem zjistí, že motor žádá vyšší převodový stupeň už při dvanácti stech otáčkách. Podřazení na nižší stupeň signalizuje až poté, co otáčky klesnou pod tisícovku. Tedy na hodnotu, kdy už by většina benzinových motorů dodýchala.
Za skutečnost, že se motor může jen líně převalovat a přesto mít dobrý zátah, mohou dvě malá turbodmychadla. Ta pomohla snížit otáčky vrcholu točivého momentu na méně než polovinu. Zatímco bez přeplňování má konstrukčně shodný šestiválec v sesterském modelu 125i maximum na 2750 otáčkách, jeho silnější příbuzný 135i s turbem dosáhne vrcholu už od hodnoty 1300 otáček.
Motor si tak klidně nechá líbit jízdu po městě na šestý rychlostní stupeň, jeho proměna v dravce je však dílem okamžiku: stačí podřadit o dva stupně a sešlápnout plynový pedál. Chlácholivý zvuk šestiválce se rázem změní ve frackovitý vřískot a kdo není na změnu připraven, tomu se z akcelerace zatočí hlava.

Tvrdě vydřená jízda
Proměna nenápaného kupátka v nekompromisní sportovní mašinu je vrcholným a zároveň i trochu poťouchlým číslem tohoto vozu. Předznamenává ale také vlastnosti, které nemusí vyhovovat každému. BMW vždy razilo heslo, že jízdu si musí řidič odpracovat: ovládání volantu, pedálů i řazení jde u všech sportovně laděných bavoráků ztuha a pro šestiválce to platí dvojnásob. Podvozek se s posádkou rovněž příliš nemazlí, i když skutečně tvrdé rázy do kabiny nepronikají. A chcete-li mít auto schopné zrychlit na stovku za pět vteřin, smiřte se s faktem, že po městě spotřeba benzinu nikdy neklesne pod dvanáct litrů. Naproti tomu na volné silnici se dá při snaze o úsporu jezdit i za osm litrů, což je vzhledem k podávaným výkonům skvělý výsledek.
Dost možná, že pro většinu řidičů je kompaktní kupé se třemi sty koňmi pod kapotou trochu silná káva. Pro někoho však může být exotem, který nabízí nevídané kvality v podobě zadního pohonu a podélně umístěného šestiválce. A jestli je tohle BMW krásné, nebo naopak ošklivé, si musí každý rozhodnout sám.