Autor dotazu: | Holdos Martin |
Značka, model: | Volvo V40 |
Bližší označení: | |
Rok výroby: | 1998 |
Palivo: | benzin |
Výkon v kW: | 1973 |
Kód motoru: | B4184 S2 |
Popis závady: | Zvýšená dymivosť svetlo modrej farby a s horkým zápachom.Voda a ani olej sa nemína.Prejavuje sa hlavne pri jazde v kolónach a pri jazde na nižších otáčkach-1000 až 1200ot/min. Ďakujem. |
Kód chyby určené na diagnostice: | |
Typ diagnostického přístroje: | |
Kroky učiněné pro odstranění chyby + následky: | Pravidelná kontrola stavu oleja a vody-2X do tyždňa! |
Odpověď:
Vážený pane Holdosi,
závada, kterou popisujete zní až neuvěřitelně, voda ani olej se Vám neztrácí, a přesto se za určitých okolností valí z výfuku hustý dým.
Možná bude v první fázi užitečné udělat ještě několik různých testů při jízdních režimech za různého počasí a sledovat chování motoru a také vzezření spalin vycházejících z výfuku. Také spotřeba napoví, zda se nespaluje, respektive neproudí motorem více paliva, než je pro motor a druh provozu obvyklé. Vysoká spotřeba může mít, jako doprovodný jev zápach a zabarvení spalin.
Obecně světle modrá barva spalin ukazovala na spalování většího množství oleje, zatímco čistě bílý hustý dým napovídal, že se do spalovacího prostoru dostává chladicí kapalina. Nevím, jak dlouho tohle chování, které jak si ukážeme níže, nemusí být vyloženě závadou, pozorujete. Úbytek vody může být velice pozvolný, a přitom se to na viditelném objemu spalin může znatelně projevit. Vždyť odpařením jednoho litru vody při atmosférickém tlaku totiž dostaneme 1670 litrů vzniklé páry. Z toho vidíte, že se Vám voda může ztrácet velice pomalu, kdy třeba za jeden měsíc drobný úbytek nezaznamenáte. Podstatné je pak sledovat případný pokles hladiny vždy za stejných podmínek. To znamená na studeném motoru a vůbec nejlepší při podobné okolní teplotě. Systém chlazení je uzavřený a pokud se do něj přivede teplo, tak kapalina zvětší svůj objem a vzroste v něm tlak. Na teplém motoru pak naměříte vyšší hladinu chladicí kapaliny, než na studeném.
U oleje je systém měření shodný. Měříme vždy za stejných podmínek, tedy ve většině případů na studeném motoru. Oleje je v mazacím okruhu relativně málo v porovnání s vodou, navíc větší dýmivost způsobuje až rozsáhlejší únik oleje, čili zvýšenou kouřivost vlivem spalování oleje byste snadno detekoval. Otázkou je, zda závada nemůže být závažnějšího charakteru a nedostává se chladicí kapalina do oleje a tato směs se pak nedostává do spalovacích prostor. Olej by v tomto případě zdánlivě neunikal a pomalu by se ztrácela jen voda. Tohle je nebezpečný stav, neboť by docházelo k nedostatečnému mazání motoru, protože těžší voda klesne ke dnu, kde ji nasává olejové čerpadlo. Voda ovšem nemaže, takže může dojít k přidírání některých komponent motoru. Stejně tak se z vody a oleje našlehá emulze a čerpadlo pak čerpá kapalinu s velkým obsahem rozpuštěných plynů se stejným výsledkem – zadírání motoru. Pokud chcete mít stoprocentní klid, že máte motor v pořádku, doporučím kontrolu tlaků ve válcích, která spolehlivě odhalí nějakou zásadní netěsnost. Tlaky na jednotlivých válcích se obvykle pohybují kolem hodnoty 10-11 pro Váš atmosférický motor. Nižší hodnoty by znamenaly, že už motor není dostatečně těsný, ale pokud budou mít rozptyl do 10%, není tm zásadní netěsnost. Až rozdíl nad 20% na některém z válců znamená chybu. Otázku jak ji řešit teď ponechám stranou, neboť je to silně individuální.
Poslední možností je pak stav, kdy opravdu nedochází ke spalování oleje ani k odparu chladicí kapaliny a stejně lze v některých režimech motoru zaznamenat vyšší kouřivost. Na tento stav má vliv i jízda za zvláštních klimatických podmínek, kdy vyšší kouřivost může způsobit vysoká vlhkost vzduchu způsobená např. mlhou nebo drobným mrholením. I takových drobností je třeba si všímat. Souvislost může být s návrhem výfukového systému, kdy se jízdou dostatečně neprohřeje a spaliny dosáhnou v některých režimech tzv. rosného bodu ještě ve výfukové soustavě a výfuk potom „kouří“. Tenhle kouř je potom jen vodní pára, která vzniká spalováním benzínu obsahující vodík. Na volnoběh vlivem nízkého průtoku paliva do motoru nemusí být nic patrné a výfuková soustava mezitím zchladne (její zadní část) a při zvýšených otáčkách při rozjezdu se objem spalin několikanásobně zvětší (aktuální spotřeba např. 15-20 l/100 km oproti volnoběhu 0,8-1,1 l/hod), a proto je znatelný oblak dýmu vystupující z výfuku, neboť je to vodní pára na mezi sytosti, kterou zchladila výfuková soustava. To viditelné na vodní páře jsou mikroskopické kapičky kondenzátu. Přehřátá pára je transparentní. To, že některé auto kouří nebo nekouří, je jen otázkou místa dosažení rosného bodu, za předpokladu, že je motor těsný.
Co závěrem? Máte 2 základní možnosti, jak zjistit, že je vše v pořádku. Jednodušší a levnější je měření emisí, kde Vám zjistí, zda spaliny neobsahují nějaké škodliviny ve vyšší koncentraci, než je přípustné. Pokud ano, tak se kromě bedlivého sledování oleje budete muset zaměřit na vstřikování paliva a vysokonapěťový zapalovací systém motoru (svíčky, kabely, cívka). Dražší možností je kontrola tlaků ve válci, která prozradí skutečnou kondici motoru. Namodralý dým bez úniků provozních kapalin může být kombinací chladné výfukové soustavy spolu s nedokonalým spálením směsi. Zápach a barvu spalin způsobují nespálené aromatické uhlovodíky, dokonce i saze, pokud je směs až příliš bohatá, neboť CO je bezbarvý plyn bez zápachu, stejně jako přehřátá vodní pára. CO2 je bezbarvý plyn s kyselou chutí.