Jakou spolehlivou ojetinu?

Dobrý den,
předem bych Vám chtěl poděkovat za to, jak kvalitně a objektivně podáváte lidem informace o neduhách a problémech ojetých, či nových aut. Ale stále mě napadá otázka jestli existuje nějaké ojeté auto, u kterého se majitel nemusí stále starat o to, kdy se mu něco rozbije. Existuje snad nějaký model, který když koupím, nebudu muset po 10 000 km hledat servis? Ze všech stran nás bombardují recenzemi JD Power, ale jediné, co mě zatím oslovilo při výběru, je Vaše rada.
Moc Vás prosím o otisknutí článku, kde by bylo aspoň něco na toto téma napsáno. Respektuji Vaše zaneprázdnění, ale psát Vám dokola jestli něco vyjde nebo ne není také příjemné. I když se nerozhodnete něco podobného napsat, stále Vám budu držet palce. Jste opravdu dobří.

S pozdravem Ota Klepáček ml.

Vážený pane Klepáčku,

Když čtu Vaši otázku, tak mám trochu pocit viny. Jste příkladem čtenáře, který neustálým studováním našich rad a recenzí dospěl k tomu, že ojetiny jsou hromadou šrotu. Je potřeba však udržet si nadhled: Že se zde řeší řada problémů neznamená, že je má každý vůz, jen že se zde jaksi koncentrují. Jsou lidé, kteří i s Mondeem 1,8 TD najeli 200 tisíc km bez jakýchkoliv investic. Navíc fungují zákony schválnosti. Znám třeba příklad ženy, co si koupila první auto ve zlaté metalíze (její základní požadavek na vlastnosti vozu) za 200 tisíc Kč (její tehdejší finanční limit), na které v autobazaru narazila. A Xsara 1,4i jí už čtyři roky bez problémů jezdí a nedala do ní korunu. Vrcholem všeho byla před lety jistá blondýna z mých rodných Hořovic, která si zcela v poklidu jezdila růžovou (vznikla vyšisováním červené) Alfou Romeo 33 1,7i 16V, přičemž kdo toto vozidlo zná tak ví, že jde sice o technický unikát pozoruhodných výkonů a dodnes v dané objemové třídě nepřekonané akcelerace, ale také velevrtošivý stroj se servisními náklady na úrovni menšího Gripenu. No a tato dívka zcela v klidu jezdila s deset let nevyměněnými rozvoďáky (jsou tam dva, aby byla pravděpodobnost selhání vyšší), bez zadních brzd, se svíčkami z favorita (a také zhruba desetiletými) a několik let neměněným olejem. A pořád jí to fungovalo, každé ráno vozilo do práce, prostě nepochopitelné. Já a několik mých přátel, kteří jsme tehdy tyto zběsilé plechovky vyznávali, jsme do nich sypali co každý sudý měsíc kolem deseti tisíc Kč za platinové svíčky, syntetické racing oleje, preventivně měnili rozvody po 40 tis km atd., jsme beztak pořád měli nějaké zážitky typu jízda z Berlína na trojku, výměna termostatu za hustého sněžení, vyndávání svíček z boxera (práce asi na 3,5 normohodin) při mínus dvaceti, odhánění hasičů lačných zkropit pěnou vůz, kterému se kouří ze spodku (servo teklo na výfuk) a jiné. Prostě a jednoduše chci říci, je jako v jiných oblastech života tak i při koupi a provozu ojetiny závisí dost na štěstí. A zdá se mi, že více ho mívají ti, co vůbec netuší co si koupili a co mají pod kapotou než my, kteří tu jak maniaci pořád něco řešíme.

Spolehlivost stroje klesá, tj. počet jeho výpadků roste s jeho složitostí, což je základní poučka při výběru auta, požadujeme-li co nejlepší spolehlivost. U auta se to kombinuje s kvalitou konstrukce a kvalitou použitých komponentů. Proto i některé složité vozy mohou být spolehlivější než jednoduché, protože vyšší cena umožnila náročnější konstrukci i kvalitnější výrobu. Například Mercedes-Benz W124 (1984 až 1996) je sice navždy etalonem kvality, ale má to dnes prostě za sebou a sehnat zachovalý kus s nestočenými km je úkol plus mínus na rok. Jednodušší to budete mít se sháněním následujících třech typů, co bych Vám sám za sebe doporučil.

Nissan Almera N15 1,4i 16V (1995 až 2000)
Auto, které již jako nové snadno člověka odradilo, aniž by se v něm vůbec svezl. Ten volant s tenkým věncem byl návratem do dob Škody 120, řadicí páka s gumovou manžetou pak přímo do nějakého zemědělského stroje. Základní výbava akční verze Invitation, nabízené od roku 1997 byla vlastně stejná jako u felície, neobsahovala zkrátka zhola nic, ani posilovač řízení. Invitation Plus již byla lepší volba, i když dálkově ovládaný centrál či klimatizaci také ponechávala v říši nesplněných přání. Nicméně nechat se zmíněnými fakty odradit byla velká převelká chyba a kdo dnes hledá ojetinu do 100 tisíc Kč, tomu první generaci almery jednoznačně doporučuji.

Motor 1,4i 16V sice existoval i ve verzi s výkonem 55 kW, do ČR se však dovážela výhradně výkonnější 64 kilowatová specifikace. Dynamika almery s ním je dostatečná i pro náročnější motoristy, sám motor je úsporný a naprosto spolehlivý. Rozvody jsou hnány řetězem a nemusíte se o ně starat. Stejně odolný jako motor bývá podvozek: Jeho jednotlivé díly často vydrží dvěstě tisíc km a ani poté se nedá říci, že by něco odcházelo častěji, nic nelze označit za poddimenzované. Výfuk vydrží často šest let, originální akumulátor Panasonic osm. Jediné, co zde není úplně optimální, je ochrana proti korozi. Na osm let staré almeře svojí známé (kupovaná nová na mojí radu, najeto 180 tisíc km, nedávno měněn výfuk, všechno ostatní včetně akumulátoru, spojky a brzdových kotoučů původní) se již najde pár míst, kde z pod metalického laku vylézá oranžový korozní nádech...

Osobně jsem velkým ctitelem almery pro její jízdní vlastnosti. Není tak tuhá a pevná ve stopě jako dnešní auta, zato si lze rychlým pohybem volantu odsadit záď a s trochou cviku a odvahy to poslat do zatáčky způsobem, o kterém si bezpečně naladěné tuhé fabie mohou nechat jen zdát.

RECENZE OJETIN: Nissan Almera (N15) - Naprosto bez závad

Škoda Octavia 1,9 TDI (66 kW)
Osobně nemám octavii první generace rád, zejména se nedokáži popasovat s jejími jízdními vlastnostmi, které považuji za velice nebezpečné. Mohutné převisy a špatné tlumení kmitů nízkých frekvencí vyvolávají silnou tendenci ke kmitání a rozkyvům karosérie, které je s tak krátkým houbovitým podvozkem velmi těžké zvládnout. Zejména jsou-li opotřebené silentbloky zadní nápravy, což má dle mých zkušeností každá druhá (z pohledu servisu však není důvod je měnit, nejsou roztrhané, jen se více deformují a vozu uhýbá v zatáčkách záď). Dalším důvodem, proč se ve mně cosi zcela iracionálně zkroutí když někdo mluví o koupi octavie, je někdejší chování jejích uživatelů, zejména těch, co jí získali v práci jako služební. Ti často psychicky neunesli přechod z favorita a začali se chovat jako mistři světa, zcela hulvátsky a nebezpečně. Vždy když mi někdo na silnici provedl opravdu něco naprosto strašlivého, nějaké odbočování bez blinkru přes tři pruhy, otáčení na dálnici v místě přerušení středového svodidla, odbočování doleva v pruhu, co má jít doprava (ale v tom levém je kolona), různé nesmyslné cpaní se a podjíždění v kolonách, byl to vždy řidič octavie nebo passatu. Možnost řídit tyto vozy totiž v práci dostali lidé, kteří k výkonnějším autům ještě řidičsky ani osobnostně nedozráli, v tom bych viděl gro problému.

Jinak zachovalá octavie s motorem 1,9 TDI v jeho základní 66 kW verzi je určitě jedním z nejspolehlivějších dieselů, jaké vůbec můžete koupit. Až na tu váhu vzduchu na něm nezlobí prakticky nic, po dvoustech tisících km by to chtělo nechat odzkoušet a opravit dvoupružinové vstřikovače, čerpadlo v původním stavu často přežije přes 400 tisíc Kč. I zbytek octavie je mechanicky nadprůměrně robustní a třeba koroze karosérie se jí prostě netýká. Všechny díly seženete za velmi dobré ceny na vrakovištích, akorát si nedělejte iluze o jejich původu. Z toho, jak hezky to tady v Čechách funguje, že není důvod kupovat drahé nové věci, když je tolik levných kradených, máte radost jen do doby, než někdo ukradne a rozřeže přímo vaši octavii.

RECENZE OJETIN: Škoda Octavia - Manažerský pocit pro pracující lid

Dacia Logan 1,4i, 1,6i
Zajímavou alternativou k ojetinám je Dacia Logan. Nepsal bych tady o ní, kdybych nebyl přesvědčen, že narozdíl od mnoha jiných nových aut je toto skutečným sňatkem z rozumu – nezamilujete se do ní, ale zlobit vás určitě nebude. Jednoduché osmiventilové motory vždy patřily k tomu nejspolehlivějšímu na vozech Renault, o zbytku dacie pak platí, že co na voze není, nemůže se pokazit a co tam holt být muselo, je skutečně náležitě dimenzováno. Přední ramena jsou mohutná litinová, příčný stabilizátor je uchycený přímo do ramene gumovým silentblokem, obejde se proto bez dlouhých choulostivých táhel. Pod motorem je masivní ocelový kryt a v místě, kde favoritům praskaly podlahy, má dacia mohutné trojúhelníkové výztuhy. Celkově vzato myslím, že do sto tisíc km bude toto auto vyžadovat párkrát vyměnit olej a dvakrát brzdové destičky, toť vše. Zato musíte akceptovat šílený interiér s některými ergonomickými chybami, třeba s ovladači topení umístněnými zcela dole úplně mimo zorné pole řidiče.

Logan má i jeden nečekaný klad, jsou to jízdní vlastnosti na horších silnicích. Odpružení i tlumení má dimenzované velkoryse, na doraz se nedostanete ani při dopadu z čtyřmetrového skoku, což jsem osobně vyzkoušel. Na polních cestách jsem si s ní již několikrát hrál na lopraise a na šustivých děrovatých asfaltkách křivoklátských lesů mne také překvapila. Přilnavé odpružení a mohutný stabilizátor vpředu člověka nezradí a logan se chová na nerovné silnici o celý řád klidněji, než třeba první generace octavie. Opravdu těžko hledám slova pro to, jak krásně se dacia zakusuje do silnice, po které mnohá jiná auta nervózně poskakují. Naopak na kvalitních cestách jsou její jízdní vlastnosti naprosto nevýrazné, řízení postrádá přesnost a samo auto směrovou stabilitu, jízda po dálnici s loganem je návrat do dob felicie. Venkované (mezi které se počítám) však s ní budou spokojeni.