RECENZE OJETINY: Mercedes-Benz třídy C (W204)

Tahle generace céčkového mercedesu se postupně dostává do bazarů, což může řadu zájemců o komfortní svezení a prestižní vůz s trojcípou hvězdou na masce lákat. Předchozí generace W204 je na trhu ojetin rozšířena poměrně výrazně. K mání je přibližně stovka starších automobilů s cenami od 150 tisíc korun. Méně jeté kousky z posledních ročníků výroby ale mohou s klidem atakovat hranici půl milionu korun. Převážná většina vozidel se v autobazarech nabízí s dieselovým motorem, automatickou převodovkou a v karosářské variantě kombi.

Stručná historie:

2007 – příchod třetí generace ve verzi sedan nebo kombi, pohon zadních nebo všech kol u šestiválců, pětistupňová automatická převodovka nebo šestistupňová manuální převodovka pro čtyřválce, pro šestiválce 7° automat 2008 - nový motor 250 CDI s vysokým točivým momentem 500 Nm 2009 – příchod dieselů 200 s 220 CDI odvozených od 250 CDI 2010 – verze 250 CDI s pohonem všech kol 4Matic, u čtyřválců nově možnost sedmistupňových automatů 2011 – modernizace a příchod verze Coupé, systém start-stop 2012 – nová přeplňovaná šestnáctistovka u základního modelu C180 BlueEfficiency 2014 - příchod generace W205

Zajímavostí je u nejvyšší výbavy Avantgarde umístění samotného znaku - velká trojcípá hvězda našla své místo ve středu masky. U ostatních verzí je hvězda umístěna na klasickém místě nad maskou. Třetí generaci modelové řady C Mercedes-Benz představil v lednu 2007 s interním označením W204 (resp. S204 u verze kombi, od roku 2011 také kupé s označením C204). Do Česka se céčko dostalo v dubnu 2007 a bylo nabízeno s pohonem zadních nebo všech kol (4Matic).

Výběr motorů

Základním pohonem se stala benzínová osmnáctistovka (C180 Kompressor) o výkonu 115 kW. Silnější verze jednaosmičky produkovala 135 kW a nesla označení C200 Kompressor. Nabídka pokračovala přes šestiválcový 2,5litr o výkonu 150 kW (C230) až po třílitr o výkonu 170 kW (C280) nebo dokonce 3,5litr s výkonem 200 kW, resp. 215 kW později (C350). Od počátku výroby byly k dispozici také turbodiesely CDI, přičemž nabídka začínala čtyřválcovou verzí o objemu 2148 ccm (C200 CDI/100 kW) přes verzi C220 CDI/125 kW a končila u šestiválce C320 CDI/165 kW. O rok později se do prodeje dostává revoluční vznětový čtyřválec 250 CDI o zdvihovém objemu 2143 ccm s drtivým točivým momentem 500 Nm a výkonem 150 kW. Od tohoto dieselu byly později odvozeny i slabší verze 200 CDI a 220 CDI.

U benzínových motorů dochází k nástupu přeplňování pomocí turbodmychadel. V roce 2010 přichází dlouho očekávaná verze C250 CDI s pohonem všech kol 4Matic a čtyřválce je možné nově kombinovat i se sedmistupňovou automatickou převodovkou 7G-Tronic, která prošla modernizací. Rok 2011 znamená pro céčkovou řadu facelift. Úplně nová je přední celohliníková kapota, nový je tvar předních světel a nárazníku. Příplatkové bixenony dostaly obrysový pás světel ve tvaru písmene C, vedle kterých jsou umístěny odbočovací světla. Ve spodní části zbylo místo pro diodový pás směrových světel. Diody pro denní svícení jsou pak umístěny odděleně a tvoří pás v předním nárazníku. Drobné změny se odehrály i na zadních partiích a v interiéru. Přepracováním prošel přístrojový panel a příplatkový multifunkční displej systému Comand. Výbava Avantgarde dostala volant z modelu CLS. Za příplatek bylo možné pořídit připojení k internetu, odvětrávání sedadel nebo trojzónová klimatizace. Změn nebyl ušetřen ani motorový prostor. Všechny zadokolky dostaly systém start/stop a prodloužené převody. V polovině roku 2012 se pod kapotu všech třech karosářských verzí dostal nový benzínový motor s označením C180 BlueEfficiency. Jednalo se o turbem přeplňovanou šestnáctistovku s výkonem 115 kW při 5300 ot/min a točivým momentem 250 Nm mezi 1250-4000 ot/min. Novinkou bylo vícenásobné zapalování nebo přímý vstřik paliva s piezo-vstřikovači, které umožňují až pět vstřiků v jednom cyklu.

Interiér

Zub času v interiéru narazí. Mercedes-Benz třídy C se může pochlubit ukázkovým interiérem, který vyniká příkladnou ergonomií, kvalitou použitých materiálů a jejich zpracováním. I po šesti letech provozu vypadá většinou interiér jako nový. Velmi dobrý výhled z vozu přispívá bezpečnosti, stejně jako celá řada bezpečnostních asistentů. Na předních sedadlech je místa dostatek, na zadních je to o dost horší. V pohodě se tam usadí jen dva dospělí, navíc průměrného vzrůstu. Naopak pochvalu si zaslouží sedadla, která jsou pohodlná a většinou se dají všelijak nastavit. Zavazadelník velikosti Octavie nebo Superbu nečekejte, „céčkový“ sedan převeze jen 475 litrů zavazadel, kombi pak 485 litrů. Ke cti Mercedesu budiž pravidelné tvarování, které zvyšuje reálnou využitelnost zavazadlového prostoru.

Co se kazí?

Pozor na „olítané“ kusy. Céčko je odolným vozem, který většinou do čtvrt milionu najetých kilometrů nemá žádné problémy. A to ani s přední nápravou na rozbitých českých silnicích. Pokud nastane nějaký zásadní problém při menším počtu najetých kilometrů, většinou se jedná o vůz se stočenými kilometry. Ve skutečnosti má řada céček najeto po pěti, šesti letech provozu více než 300.000 km, což je hranice při které je nutné počítat s velkými výdaji. Mám na mysli investice do podvozku, filtru pevných částic, vstřikovačů, turbodmychadla nebo do repase automatické převodovky.

Co vybrat?

Ceny„céčkových“ Mercedesů poslední generace spadly na velmi příjemnou úroveň. Mohou za to vysoká prodejní čísla v sousedním Německu, kde se třída C dlouhodobě velmi dobře prodává. Za cenu nové, naprosto „oholené“ Fabie, pořídíte pětiletý pohodlný vůz s robustní technikou, nesrovnatelným komfortem odpružení a daleko vyšší bezpečností. U masově prodávaného Céčka se navíc nemusíte obávat nepřiměřených nákladů na servis. Většina prodaných Mercedesů byla vybavena tzv. Integrovaným servisním paketem, který zaručuje po dobu šesti let předepsané servisní prohlídky zdarma (zákazník platí jen spotřební díly, např. brzdové komponenty). Ani po této době není potřeba zoufat. Většinu běžných dílů na „céčko“ seženete z druhovýroby. A jaké jsou ideální motorizace? Vidlicové vznětové šestiválce 300 CDI, 320 CDI a 350 CDI patří k tomu nejlepšímu, co pod kapotou céčka můžete mít. Jedná se o spolehlivé, tiché, výkonné a zároveň úsporné motory. Chybu neuděláte ani se vznětovými čtyřválci 220 a 250 CDI. Z benzínových motorů doporučuji sáhnout po turbodmychadlem přeplňovaných agregátech vyrobených po roce 2009.

Časté závady

Těch je hned několik. Nefunkční sklápění bočních zrcátek, koroze na zadním držáku otevírání kufru u prvních ročníků, základní laky karoserie náchylnější na mechanické poškození, vlhkost ve světlometech, výpadky koncových světel z důvodu nedoléhajících konektorů žárovek, občas nefunkční systém Comand nebo parkovací brzdy, problémy se vstřikovači u dieselů (slabší akcelerace a přechod motoru do nouzového režimu), nefunkční měřiče hmotnosti vzduchu (přerušovaný tah). Pro informaci uvádím i orientační ceny náhradních dílů: přední spodní rameno – 4.800 Kč originál / 3.000 Kč druhovýroba, přední tlumič pérování 6.200 Kč / 4.800 Kč, spojková sada – 13.500 Kč, dvouhmotový setrvačník – 25.000 Kč, přední brzdové kotouče – 2.400 Kč / 1.500 Kč.

Subjektivní dojmy z testu

Námi testovaná verze poháněná dieselem 200 CDI (OM651) není vůbec špatnou volbou. Pokud Vám tedy nebude vadit hlučnější projev čtyřválce, který mi k prémiovému vozu nějak nesedí. Jinak ale auto dokáže jezdit velmi úsporně. Po Praze se spotřeba pohybovala mezi šesti až sedmi litry na sto kilometrů, mimo město lze jezdit při pohodové jízdě za pět a na dálnici při maximální povolené rychlosti za nějakých 5,7 l/100 km. Překvapila nás lehkost, s jakou se testovaný kousek pohyboval po dálnicích. I při jízdě v rychlostech mezi 140-170 km/h si céčko neřeklo o více než 6,7 l/100 km.

Převodovka se občas zapomene nebo nezařadí úplně hladce, a motor je někdy více slyšet. Po zahřátí je však vše v nejlepším pořádku. Testovaný vůz měl najeto 20.000 km a nejevil vůbec žádné známky opotřebení. V interiéru nic nepovrzává, podvozek je velmi komfortní a rozbité úseky D11 zdolává hladce, stejně jako kočičí hlavy v Praze.Céčkose vrhá do oblouku, avšak komfortnější odpružení občas zavlní zádí. Zadokolka díky elektronice zvládla i namrzlé silnice bez větších problémů, brzdy se dobře dávkují a fungují odpovídajícím způsobem. Řízení není špatné, ergonomie skvělá. Kruhovým ovladačem na středovém tunelu vše pohodlně nastavíte, displej lze pro jízdu v noci ztmavit, potěší čestina, jednoduché a intuitivní ovládání, vše v dobrém dosahu. Jen si je při přesednutí z jiné značky nutné zvykat na parkovací brzdu, která se ovládá pedálem nalevo.

Závěr

S cenami padajícími pod 300 tisíc se může ojeté „céčko“ stát zajímavou alternativou k běžné bazarové konfekci podobného stáří. Leckdy se jím nechá zlákat zájemce o Passat či dokonce i ten, kdo původně uvažoval třeba o zánovní Octavii. A nejde jen o prestiž třícípé hvězdy, zejména z hlediska jízdního komfortu hledá mercedes ve střední třídě konkurenci jen těžko a leckdo pak skousne i menší zavazadelník a méně místa na zadních sedadlech.
Po mechanické stránce je poslední generace třídy C považována za velmi spolehlivé auto, narozdíl od předchozí generace nemá potíže ani s horší antikorozní ochranou. Případné problémy nejsou důsledkem konstrukčních chyb, ale spíše vyplývají z nadměrného opotřebení konkrétního exempláře. A takových na trhu bohužel není málo. Téměř každé druhé ojeté „céčko“ nabízené v českých autobazarech totiž bylo individuálně dovezeno ze zahraničí. Zejména v Německu se těšilo velké přízni kupujících, mnohdy zde však absolvovalo náročnou kariéru služebního vozu v levém pruhu autobahnu. Nájezd takovéto čtyřleté naftové ojetiny se proto pohybuje klidně i vysoko nad hranicí 150 tisíc kilometrů. Po 200 tisících kilometrech se už lze setkat s opotřebenými vstřikovači, rachtajícími dvouhmotovými setrvačníky či ucpanými filtry pevných částic u prvních ročníků. Kvalita interiéru je ovšem velmi dobrá a vysoký nájezd na něm většinou není znát - netřeba připomínat, že podvodníkům se díky tomu otvírají dveře ke kouzlení s tachometry.
Častou obavou kupujících jsou vysoké servisní náklady, přitom většina aut byla prodána s tzv. integrovaným servisním paketem, díky němuž lze absolvovat běžné servisní prohlídky zdarma po dobu 6 let. Avšak i dostupnost náhradních dílů v druhovýrobě je překvapivě dobrá a díky nezáludné konstrukci bez zbytečných složitostí lze vůz v klidu servisovat i mimo síť autorizovaných servisů. Výhodou pro kupujícího je ověřitelná servisní historie u vyhlédnuté ojetiny. Autorizované servisy totiž používají sdílenou servisní databázi, a tak lze většinou podle VIN kódu dohledat servisní záznamy i u vozů individuálně dovezených ze zahraničí.



Plusy:

+ dobré jízdní vlastnosti a ovladatelnost

+ tlumení nerovností (mechanické tlumiče s proměnným účinkem)

+ proti předchůdci lepší protikorozní ochrana

+ dílenské zpracování

+ příkladná ergonomie

+ odhlučnění

+ design

+ slušná standardní výbava

+ robustní mechanika

+ velký výběr motorů

+ verze s pohonem všech kol

Mínusy:

- hlučnější čtyřválcové diesely

- řazení (manuální převodovky)

- trakční schopnosti zadokolek za snížené adheze

- spolehlivost vstřikovačů Delphi

- méně místa na zadních sedadlech

- nelze sklopit zadní opěradla (sedan)