Ohřívání na volnoběh autu v zimě nesvědčí, může mu to dokonce škodit

Ohřívání auta před jízdou bylo kdysi běžnou součástí zimního motorismu. Karburátorové motory s ručním sytičem v teplotách pod bodem mrazu odmítaly spolupracovat a olej byl příliš hustý na to, aby efektivně mazal. Nezbývalo tak než čekat, až se auto alespoň trochu ohřeje, aby bylo vůbec schopné vyrazit na cestu. U dnešních aut je ale všechno jinak a ohřívání stáním na volnoběh už nejen, že není nutné – za určitých okolností může i škodit. Moderní motory vybavené elektronicky řízeným vstřikováním již dávno nepotřebují sytič – bohatost směsi si elektronika upraví sama podle potřeby a motor tak z pohledu uživatele běží i za velmi nízkých teplot vlastně úplně stejně, jako kdykoliv jindy.

Svůj podíl na tom mají i moderní oleje. Dokonce i relativně husté oleje s vysokým číslem zimní viskozity – třeba 10W nebo 15W – mají i při teplotách kolem -20 °C dostatečnou čerpatelnost, aby se už během prvních sekund běhu motoru dostaly do všech jeho zákoutí a plnily svou práci.

Stáním a ohříváním na volnoběh tedy motoru nijak neprospíváme, naopak mu takové ohřívání může i uškodit. Potíž je v tom, že úplně studený motor výrazně obohacuje směs, nespálené palivo smývá olejový film ze stěn válců, dostává se do katalyzátoru, ale i do olejové náplně – to platí zejména pro benzínové motory s přímým vstřikováním. Olej dále degraduje i vysráženou vlhkostí, takže víc než kdy jindy je v zimě důležité motor alespoň občas pořádně ohřát delší jízdou, aby se z nej odpařila voda i případný benzín.

Bude-li motor pouze stát na volnoběh, jeho ohřátí na provozní teplotu potrvá velmi dlouho, takže se velmi dlouho budou dít i výše popsané jevy. Rychlejší a efektivnější je ohřátí motoru klidnou jízdou. První minuty však buďte jemní, motor nevytáčejte a nechtějte po něm plný výkon – chcete sice ohřát agregát rychleji, pořád ovšem rovnoměrně, aby nevznikaly vůle.

Je také důležité si uvědomit, že ohřátá chladicí kapalina a teplý vzduch z topení ještě neznamená, že je motor skutečně ohřátý na provozní teplotu. Motor můžeme za ohřátý považovat teprve tehdy, když je na provozní teplotě olejová náplň – měla by mít alespoň kolem 80 °C.

Teprve tehdy má totiž olej ideální vlastnosti a motor je připravený podávat plné výkony. Většina aut teplotu oleje neukazuje, nicméně počítejte s tím, že se olej ohřívá déle než voda, a že potřebujete alespoň 10 minut klidné jízdy.

Nastat mohou i situace, kdy se motor nechce ohřát a teplota vody nevyleze na provozní hodnotu. Většinou je tento jev doprovázen tím, že auto odmítá topit. V takovém případě se rozhodně nežeňte vkládat karton před chladič – ten tam rozhodně nemá co dělat.

Pokud se chladicí kapalina ani při delší jízdě neohřeje, na vině je zpravidla termostat, zaseknutý v otevřené pozici. To může být velký problém zejména u moderních dieselových motorů, které bez zahřátí na provozní teplotu nespouští regeneraci filtru pevných částic. Ignorováním podchlazeného motoru si tedy můžete zadělat na celkem drahý problém.