Vyzkoušeli jsme výkvět techniky Fordu: První svezení s velkým SUV Explorer

Ford začíná v Evropě nabízet další typy vozů, které se vyrábějí přímo v USA. Kromě kultovního sportovního modelu Mustang se teď k dealerům značky dostává Explorer. Ten jsme mohli prověřit během prezentace v Polsku. Ford Explorer je v USA prakticky ztělesněním myšlenky velkého rodinného SUV. V současnosti se nabízí již ve své šesté generaci, přičemž jednu z nich (tu druhou) nabízel i na evropském trhu, včetně toho našeho. Pak jsme však skoro na dvě desítky let byli o tento model ochuzeni.

Nyní se vrací, a to s plnou parádou. Pro Evropu je určena pouze jediná motorizace, kterou je plug-in hybridní pohon. Je to však "plnotučný" hybrid. Společně s elektromotorem a generátorem totiž spolupracuje šestiválcový třílitrový zážehový turbomotor. Dohromady toto soustrojí poskytuje řidiči k využití 336 kW (457 koňských sil) a točivý moment až 825 Nm. Vše spolupracuje s desetistupňovou automatickou převodovkou.

Současně ale díky zásobě elektřiny v baterii s kapacitou 13,6 kWh může bez emisí a prakticky nehlučně ujet v městském režimu 44 kilometrů a v kombinovaném podle metodiky WLTP 42 kilometrů.

V Polských Beskydech, kde se konala jízdní prezentace tohoto vozu, jsem zjistil, že v reálu je dojezd čistě na elektřinu něco přes třicet kilometrů. Jeli jsme však ve skutečně horském terénu s velkými převýšeními. Ve městě by to těch čtyřicet mohlo být. Pokud "šťáva v baterce dojde," pak se při klidné jízdě musíte smířit se zhruba devítilitrovou kombinovanou spotřebou a při sportovnějším svezení s přibližně dvanáctilitrovým úbytkem benzinu z nádrže každých sto kilometrů. Ta má ale objem skoro sedmdesát litrů, takže se nemusíte bát, že byste museli každou chvíli stavět u benzínky.

Ford Explorer je opravdu velké auto. Na délku měří 505 centimetrů, na šířku (bez zrcátek) o dva milimetry přesahuje hranici dvou metrů a výška činí 178 centimetrů.



V  interiéru je k dispozici sedm sedaček. Pokud je všech sedm vztyčených, je k dispozici zavazadlový prostor s objemem 330 litrů, pokud naopak jedete jen ve dvou a potřebujete přestěhovat třeba skříň, není to žádný problém. V takovém případě lze uvnitř vytvořit přepravní kapacitu 2 274 litrů. Ford ve svých tiskových materiálech nelže, když tvrdí, že se v autě přepraví sedm dospělých, aniž by skuhrali na nedostatek prostoru. Jen je problém, že do třetí řady se nastupuje fakt složitě a ještě těžším úkolem je dostat se odtud ven.

I na uložení drobností v kabině tvůrci vozu mysleli. Souhrnný objem různých schránek a přihrádek je úctyhodných 123 litrů.

Ford do Evropy bude dovážet plně vybavené verze. V základní výbavě tak jsou kožené sedačky s vyhříváním, ventilováním i masážní funkcí, dále audiosystém B&O se čtrnácti reproduktory a výkonem bezmála 1000 Wattů, střešní okno a plejáda bezpečnostních a komfortních asistenčních systémů. Zákazník si bude moci vybrat ze dvou verzí - ST-Line nebo Platinum. Zatímco Platinum lze jednoduše rozeznat podle stříbřité čelní masky a dalších detailů v chromovaném provedení, ST-LIne má jednak na hraně kapoty nápis Explorer a dále pak masku, kliky a jiné prvky v černé barvě. Rozdíly jsou i uvnitř.

Platinum působí luxusněji třeba i díky pravému dřevu na volantu a palubní desce, ST-Line logicky zase sportovněji. Dosáhlo se toho využitím černých sedaček s červeným prošíváním, černým stropem, sportovním volantem a tak dále... ST- Line také o něco sportovněji (pokud se to dá o tak velkém SUV vůbec říci) jezdí. Má totiž přitvrzený podvozek.

A to je dobře, jak jsem si ověřil během zhruba tří stovek kilometrů za volantem Exploreru ST-Line. Auto, přes své velké rozměry, jezdí jako typický Ford. To znamená, že podvozek pořád "stíhá" kopírovat terén pod koly, ochotně zatáčí s neutrálním průběhem průjezdu obloukem. Jen na brzdách je znát dvou a půl tunová hmotnost. Pokud tedy musíte zpomalit za náhle zastavujícím polským řidičem, pak se musíte do brzdového pedálu pořádně opřít. Kolegové, kteří testovali verzi Platinum, říkali, že toto auto má poněkud "houpavější" jízdní projev na nerovné silnici. Také posilovač řízení pomáhal otáčet volantem větší silou než u ST-Line.

Automobil má samozřejmě poháněna všechna čtyři kola a chování pohonu lze měnit volbou jednoho z celkem sedmi režimů systému Terrain Management. Jsou to: Normal, Sport, Trail (nezpevněné cesty), Slippery (kluzký povrch), Tow/Haul (jízda s přívěsem), Eco, Deep Snow (hluboký sníh) a Sand (písek).

Také si lze pochopitelně vybrat, zda chcete jet teď právě na elektřinu, nebo v hybridním režimu. Lze také využití elektřiny odložit na později, případně si baterii dobít za pomoci spalovacího agregátu.

Když už je řeč o dobíjení - ze zásuvky 230 Voltů se trakční baterie na plnou kapacitu dobije z necelých šest hodin, využití wallboxu toto časové období zkrátí přibližně o hodinu a půl.

Ford Explorer na mě při tomto seznámení působil skutečně dobře. Odveze všechno, lehčí a střední terén (i do něho jsme krátce zavítali) zvládá díky světlé výšce přes dvacet centimetrů a inteligentnímu pohonu všech kol s grácií a nenudí ani na silnici.

Jen jsem zvědav, jak s poměrně sebevědomou cenovkou popasuje s konkurencí. Cena verze ST-Line je totiž 2 milióny a necelých jedenáct tisíc navrch, varianta Platinum je ještě o šestnáct tisíc dražší.