Jednotlivé státní organizace mají rozdílné systémy řízení správy vozového parku, které vycházejí z konkrétních úkolů a poslání této organizace. Jedno mají ovšem společné – direktivní systém řízení prostřednictvím nařízení, předpisů a pravidel, které vycházejí z letitých zkušeností. Tento styl řízení má svá specifika, která jsou nuceni správci vozových parků i vedoucí státních institucí respektovat, a to často za cenu nižší ekonomické efektivity. Stejně tak je zde oproti firemní sféře v některých případech rozdílné složení fleetu, zejména těch státních organizací, které zajišťují specifické úkoly. Takovým příkladem může být Vězeňská služba České republiky, která spravuje a střeží věznice a detenční ústavy a také eskortuje vězněné osoby. „Vězeňská služba je tvořena jednotlivými věznicemi, které mají zřízeny referáty dopravy a tyto referáty zajišťuji přímou správu vozového parku. Věznicím je do užívání centrálně přidělena dopravní technika pro zajištění přeprav vězněných osob. Pro zajištění provozu věznice pak využíváme osobní vozidla, dodávková a nákladní vozidla, vysokozdvižné vozíky či traktory,“ vysvětluje Jaroslav Jančo z oddělení automobilní služby Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky a dodává: „Nejdůležitějším přepravním prostředkem pro věznice jsou speciální eskortní vozidla. Vězeňská služba má k dispozici 191 eskortních vozidel z toho je 51 eskortních sanitních vozidel na podvozku VW T4 a T5, 11 malých eskortních na podvozku VW T4 a T5, 68 středních eskortních vozidel typu VW LT, 13 vozidel na podvozku Avia 31 a 48 eskortních autobusů typu Karosa. Generální ředitelství používá pouze osobní vozidla a autobusy v celkovém počtu 45 kusů.“ Jde tedy o poměrně široký vozový park s rozličnou strukturou, který je finančně náročný na provoz i obnovu. Základním problémem proto je, podobně jako v jiných oblastech státní správy, nedostatek investičních finančních prostředků. Státním organizacím jsou ze státního rozpočtu přidělovány finance investičního a provozního charakteru. Z investičních financí si mohou statní organizace pořizovat vozový park a z provozních financí zajišťují jeho funkčnost. „Vzhledem k výši přidělovaných finančních prostředků na investice, z nichž se pořizují i nové dopravní prostředky, využívá oddělení automobilní služby generálního ředitelství možnost bezúplatných převodů především osobních vozidel, která nabízejí ostatní státní instituce z důvodů nepotřebnosti. Takto bylo pořízeno za předcházející čtyři roky zhruba 30 osobních vozidel, a bylo tak možno vyřadit z provozu stejný počet vozidel typu Škoda Forman a Felicia, které již svými technickými parametry nesplňovaly požadavky na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,“ vysvětluje Jančo. V ostatních případech je vozový park obměňován na základě výběrových řízení, která instituce samy vypisují. Jsou vypisovány v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a nejdůležitějším kritériem je, vedle technických parametrů, cena. Veřejné zakázky pak musí být zadané transparentně nediskriminačním způsobem, aby žádného zájemce předem nevyřazovaly z účastí na veřejné soutěži. „Vzhledem ke specifikům naší práce, disponuje Vězeňská služba, jako jedna z mála organizačních složek státu, vlastní automobilovou opravnou. Máme proto z důvodu zjednodušení servisu a snížení servisních i dalších provozních nákladů vytvořené typové řady vozidel. Paradoxem zákona o veřejných zakázkách pak je, že nemůžeme přímo požadovat dodávku vozidel typové řady, které využíváme. Může se tedy stát, že jeden rok zvítězí jedna automobilka a další roky budou dodána vozidla jiné značky. Pro automobilovou opravnu je to následně velmi obtížně řešitelný problém,“ dodává.
Plány obnovy vozového parku
Vedle dalších specifik, jako je například sporadické používání systému sledování nákladů TCO ve státní správě, zpracovávají státní instituce odlišně také takzvaný plán obměny vozidel. Ten je totiž vedle vlastních interních pravidel, která si každá organizace stanovuje podle vlastního uvážení a limitu finančních prostředků, částečně přímo specifikován v Programu obměny vozového parku veřejné správy za „ekologicky přátelská“ vozidla. Jde o nařízení, které je zaměřeno na obnovu osobních a lehkých nákladních automobilů (kategorie M1 a N1). Jeho základním pilířem je dosažení alespoň 25% podílu „ekologicky přátelských“ vozidel na celkovém vozovém parku využívaném orgány státní správy k 1.1.2014. Za „ekologicky přátelská vozidla“ jsou považovány vozy, které mají velmi nízkou spotřebu klasických pohonných hmot, využívají alternativní pohon (hybridní, elektromobily) nebo využívají alternativní paliva jako LPG, CNG, vodík nebo biopaliva. Obměna vozidel za „ekologicky přátelská“ je také doporučena orgánům samosprávy. „Program předpokládá roční nákup asi 1000 těchto vozidel počínaje rokem 2009 a bude realizován do roku 2014 v rámci běžné obměny a přidělovaných rozpočtů. Realizace programu tak nemá zásadní vliv na státní rozpočet. Pořizovaná vozidla nejsou výrazně dražší než standardní automobily. Provozem těchto vozidel je dosaženo úspor v pohonných hmotách, a tím i provozních nákladů. Dojde také ke snížení externích nákladů způsobených emisemi CO2 a znečišťujícími látkami rizikovými z hlediska zdraví obyvatel,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková. Podle jejího vyjádření program vznikl na základě Národního programu snižování emisí České republiky, protože doprava představuje nejrychleji rostoucí zdroj emisí. Smyslem programu je dosažení snížení emisí znečišťujících látek a emisí skleníkových plynů z dopravy. Program vítá také Jaroslav Jančo z Vězeňské služby, který ovšem vidí některé nedostatky. „Vězeňská služba ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti vyvíjí určitou snahu po naplňování programu. Problematické je to u eskortních vozidel. Osobní vozidla bude centrálně nakupovat pro resort ministerstvo spravedlnosti. Eskortní vozidla si bude pořizovat Vězeňská služba jako doposud. Z technického hlediska vidíme problém požívání plynných paliv u dálkových eskortních vozidel kvůli umístění nádrže,“ říká.
Hlavním rozdílem mezi správou vozového parku ve firmách a státních institucí je, že správa vozového parku státních organizací je poměrně významně ovlivňována předpisy a nařízeními na úrovni státu, což často ubírá na akceschopnosti a celkové efektivnosti celé organizace. Stejně je to například i s plány obměny vozového parku, které se z důvodu nedostatku investičních prostředků často jen přepisují a vozový park tak mládne jen na papíře.