Zapomenuté low cost české auto Vaja. S cyclecarem chtěl Pražák dobýt Česko

Vaja. Prakticky zapomenutá česká značka automobilů, která chtěla dobýt svět. Vyráběla takzvané cyclecary. Tedy něco na pomezí motocyklu a automobilu. Snažila se tak prorazit s vozidly, které byly levné a úsporné. Dopadlo to tak, jak dopadlo. Jestli se jednalo spíše jen o slepou uličku české automobilové výroby, nebo svou roli sehrálo jen nepochopení výhod ze strany zákazníků, to už se asi nikdo nikdy nedozví. Každopádně česká automobilka Vaja i přes svou krátkou historii patří mezi značky, které by neměly upadnout do zapomnění. V ČLÁNKU SE DOČTETE:
* Kde se vzala firma VAJA
* Parametry automobilu Vaja
* Auto za rok a půl chození do práceZa cyclecar byl označován typ malého, lehoučkého a na svou dobu poměrně levného automobilu, který se vyráběl v Evropě a Spojených státech na počátku 20. století.

Jejich producenti se těmito vozidly snažili uspět v segmentu produktů na pomezí automobilů a motocyklů. Charakteristické pro tyto vozy je, že byly určeny pro dva, v některých případech až tři cestující. Dobový tisk se zabýval i kritikou, že takovéto vozy vlastně k ničemu moc nejsou a že pořád je lepší mít raději motocykl, pokud jeho vlastník nemá na klasické auto. Na to přineslo vydání časopisu Auto v prosinci roku 1929 jasnou odpověď.



„Jsou s to, aby nahradila motocykly a dala jezdci nejen vyšší stupeň komfortu, nýbrž i větší stupeň bezpečnosti. Při tom je ještě jejich řízení snazší, obsluha přehlednější a méně namáhavá a jízda možná i na horších silnicích za každého počasí i tehdy, když solo nebo sidecar na kluzké silnici nebo ve sněhu a náledí selhávají. To je důležitá okolnost,“ napsal před skoro sto lety časopis Auto.

Firma vznikla v roce 1928 a nesla pojmenování po jejím majiteli – Janu Valešovi. Dílnu měl v pražských Kobylisích. Jak uvedl ve svém článku v roce 1943 někdejší časopis Auto, vůz byl vybaven dvoutaktním čtyřválcovým vzduchem chlazeným motorem Itar o obsahu 750 ccm a výkonu 12 k/8,8 kW.

Mazání bylo automatické, spojka suchá. Měl tři rychlosti dopředu, jednu vzad. Nožní brzda byla na zadní pravé kolo, ruční na levé kolo. Jak se dále v dochovaných materiálech uvádí, starter byl klikou, za příplatek Bosch.

Mezi další parametry patří: 

• Hmotnost: 340 kg
• Rozchod kol: 100 cm
• Rozvor kol: 240 cm
• Délka/šířka/výška vozu: 340 cm, 130 cm, 140 cm
• Spotřeba benzinu na 100 km: 6 litrů
• Spotřeba oleje: 340 dkg na 100 km
A pozor, zase nějaký šnek to určitě nebyl.

„Sportovní typ dociloval rychlosti až 75 kilometrů za hodinu a třetí typ s motorem JAP 100 ccm až 90 kilometrů za hodinu,“ uvedl časopis Auto v roce 1943, jehož vydání uchovala a digitalizovala Národní technická knihovna.

Podle údajů získaných pro internetovou encyklopedii Wikipedia bylo veřejnosti nové vozítko poprvé představeno na pražském autosalonu v září 1928 a potom na výstavě motocyklů, která doprovázela Pražský vzorkový veletrh na jaře 1929.

Nejlevnější auto značky Vaja tehdy stálo pouhých 14 000 Kč. Pro srovnání, horník si za první republiky vydělal přibližně tisíc korun měsíčně, jak před lety informoval v článku o Kobylisích Pražský deník.

Firma Vaja redakci magazínu Auto v roce 1928 mimo jiné sdělila, že pro cyclecary nenašla vhodného českého slova. Proto byl ponechán anglický výraz.

„Nejsou to lidové vozy, jak jim rozumíme u nás, nýbrž skutečně nejjednodušší vůz, v němž jsou potlačeny všechny strojové součásti, které výrobu zdražují, třeba technicky by byly oprávněny a ve větších vozech se bezpodmínečně vyžadují,“ přiznala firma Vaja.

Cyclecar ve světě: jeden z nejpopulárnějších cyklistických vozů vyrobený společností Ward & Avey Ltd

Na druhou stranu vyzdvihla lehkost a účelnost vozu a velmi nízkou spotřebu.

Ambice vozu byly veliké. Ale nešlo nic podle plánu. Firma Vaja nakonec vyrobila pouze 6 vozů a kvůli nezájmu veřejnosti musela výrobu v roce 1932 zastavit. To i přesto, že jeden vůz se podařilo prodat ministerstvu práce. Žádné vozítko se do současnosti nedochovalo.