TEST: Opel Meriva je jedno z nejpřívětivějších aut, co můžete koupit

Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - Výjimečnost často nemusí být poznat na první pohled. Tak jako v případě Opelu Meriva. Tohle německé auto se skromně tváří jako vcelku obyčejné "empévéčko", ale ve skutečnosti je opravdu výjimečné. Není to vzhledem. Meriva má víceméně nudné tvary běžného malého minivanu a zvlášť testované provedení s červeným lakem působí všedně a nijak zvlášť zajímavě.

Jenže stačí důkladnější zkoumání a zjistíte, že tady něco nehraje.

Ano, zadní dveře skutečně mají kliku u středového sloupku a otevírají se protisměrně. Navíc jsou široké a když je potřeba, dají se otevřít skoro do pravého úhlu. Skvělému přístupu pomáhá také bytelné, šikovně umístěné madlo, hodí se i vysoko ukotvená sedadla, takže člověk se dovnitř nemusí skládat jak do tanku. Nastupování do Merivy (a samozřejmě i vystupování z ní) je tedy snadné i pro cestující se sníženou pohyblivostí. Hravě však lze také třeba manipulovat s dětskou sedačkou.



Pozadu ale nezůstávají ani přední dveře. I ty jsou široké s velkým rozpětím otevírání. Až je potřeba si na parkovišti u supermarketu dávat pozor, abyste jimi netrefili vedle stojící auto.

Tím ale popis přívětivé tváře Merivy nekončí, rodinný Opel nabízí spoustu dalších užitečných vlastností. Především má prostorný a vzdušný interiér s řadou chytrých vychytávek. 

Například zadní sedadla lze posouvat nejen dopředu a dozadu, ale také trochu do strany. Stačí sklopit prostřední opěradlo a pak si můžete sedačky přisunout blíž ke středu, čímž vznikne více místa pro ramena na krajích. Na složené opěradlo lze dokonce namontovat loketní opěrka.



Dva dospělí najdou vzadu dostatek pohodlí, pro tři už tam tolik místa není. I proto Opel nabízí právě onu možnost využít prostřední část lavice jako loketní opěrku a dvojici cestujících tak ještě zvýšit komfort.

Kouzlit s loketní podpěrou ale mohou i pasažéři vpředu. Je totiž umístěna v kolejnicích, takže se s ní dá různě hýbat. Navíc je pod ní hluboká, vícepatrová přihrádka, do níž se vejde třeba i dámská kabelka. Odkládacích schránek celkově najdeme v kabině dost.

Z Merivy je skvělý výhled do všech stran, na zadních sedadlech ho ještě vylepšují "vykrojené" dveře. Esteticky se mi tenhle "zub" v podokenní linii moc nelíbí, ale vážně pomáhá. Ocení ho jak děti, tak třeba psi.



Pochvalu zaslouží také příplatkové sedačky s razítkem od ortopedů, sportovci ocení držák na kolo, který se snadno vysouvá ze zadního nárazníku.

Palubní deska je typicky opelovská, takže čekejte přístrojový štít posetý množstvím tlačítek, jimiž se ovládá multimediální systém IntelliLink. Chce to trochu cviku, ale časem si asi zvyknete.

Zavazadlový prostor má základní objem 400 litrů, což není úplně moc, ale kufr je chytře řešený. Menší věci můžete uklidit do schránky pod dnem, převoz většího nákladu zase usnadní šikovně vyřešené sklápění sedadel, po jejichž složení vznikne téměř rovina. Hodí se také velká protiskluzová podložka, kterou lze přehodit až přes nárazník, takže ho při nakládání nepoškrábete.



Testovanou Merivu poháněl nový turbodiesel o objemu 1,6 litru. Opel jej nabízí ve třech variantách: nejslabší poskytuje výkon 95 koní, prostřední 110 koní a nejsilnější pak 136 koňských sil. A právě ten nejvýkonnější se ukrýval pod kapotou "mého" vozu.

Výrobci se rozhodně povedl. Dokonce pocitově působí, jako by měl větší objem. Je hezky pružný a v nízkých otáčkách se nedusí, poměrně rychle reaguje na sešlápnutí plynového pedálu a především přesvědčuje skoro až přebytkem temperamentu. Nemusíte se s ním bát předjíždění, opravdu má síly víc než dost. Pomáhá také ideální zpřevodování modernizované šestistupňové manuální skříně. Jen škoda, že převodovka nemá přesněji vymezené dráhy, takhle se mi několikrát stalo, že jsem při rozjedu místo jedničky omylem zařadil trojku.



Motor se také chová hladce a sympaticky kultivovaně (má hned čtyři vyvažovací hřídele), potěší i dobré odhlučnění. Víc slyšet je jen za studena, po zahřátí už neobtěžuje. Naopak, je velmi příjemný.

Průměrná potřeba se v pohodě vejde do 6 litrů na sto kilometrů.

S výbornou pohonnou jednotkou drží krok i povedený podvozek, díky němuž je jízda pohodlná, jistá, tichá a celkově tak nějak pohodová. I když to u malého minivanu není úplně důležité, Meriva překvapí i chutí, s jakou se vrhá do zatáček. Že je řízení trochu odtažité, ani nevadí.



Celkově je prostě Meriva povedené auto. Na pohled to možná není žádná velká kráska, ale o to tady nejde. Mnohem důležitější je, jak funguje. Je na ní poznat, že v Opelu přesně věděli, co a pro koho chtějí postavit. Vzniklo tak nesmírně přívětivé a pohodlné auto, které si na nic nehraje. "Jen" vyniká v tom, co dělat má. Nic víc není potřeba.

Že to oceňují i zákazníci, rekrutující se zejména z řad rodin a seniorů, dokládají třeba i výsledky průzkumu společnosti J.D, Power, podle něhož je s Merivou bezvýhradně spokojeno 80,4 procent majitelů v Německu - jde o nejlepší skóre mezi malými MPV.

Opel navíc přišel s docela sympatickou cenovou politikou. V nabídce najdeme řadu verzí, spoustu motorizací, několik výbav a širokou škálu příplatkových prvků, takže si každý může Merivu nakonfigurovat tak, aby mu co nejvíc vyhovovala. Základní cena činí 259 900 Kč, testovaný vůz ve výbavě Cosmo a s několika příplatky je však dvakrát tak drahý.

Kompletní ceník najdete zde.

Opel Meriva 1.6 CDTI: Hodnocení a technické údaje
+	silný a poměrně úsporný motor
+	prostorný a praktický interiér
+	pohodlný podvozek
-	na zadní sedadla si pohodlně sednou jen dva dospělí
-	nepřesné řazení
-	složité ovládání palubního systému IntelliLink
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1598 ccm
max. výkon	100 kW (136 k) při 3500 ot/min
max. točivý moment	320 N.m při 2000 ot/min
max. rychlost	197 km/h
zrychlení 0 - 100 km/h	9,9 s
kombinovaná spotřeba	4,4 l/100 km
cena testovaného vozu	520 700 Kč