TEST: Trochu SUV, trochu MPV. Nový Opel Crossland X je docela šikovný kříženec

Německý sourozenec Citroënu C3 Aircross a Peugeotu 2008 chce obhájit své místo pod sluncem vedle podobně koncipovaného i rozměrově blízkého Opelu Mokka. Nový Crossland X přitom sází na jednodušší konstrukci a praktičtější kabinu, o moc více od něj ale nečekejte. Vypustit škodnou do revíru konkurence a následně uspět, to nepochybně zahřeje u srdíčka každou automobilku. Co ale v případě, když má novinka namířeno tak trochu i do vlastních řad? Že se to stát nemůže? Že přeci všude pracuje spousta chytrých lidiček odpovědných za strategické plánování?

Tak se pojďme podívat na nepřímého nástupce praktického a šikovného minivanu Meriva, který bude bez diskuse krást Opelu ve vlastním kurníku zájemce o zhruba stejně velkou Mokku X (Crossland X je o 6 cm kratší).

Opel tedy tvrdí, že se tak nestane, argumentuje mnoha různými způsoby a uzavírá to konstatováním, že k bratrovražednému boji zkrátka nedojde. Pravdou ale je, že jasný průnik mezi oběma vozy existuje, ačkoli nový model zůstane bez čtyřkolky, výkonnějších motorů a má být jakousi rozumnější a levnější alternativou při výběru kompaktního SUV.

Crossland X je každopádně poměrně logickou reakcí na stoupající poptávku po crossoverech a současně reflektuje opadající zájem o MPV. Navíc, řekněme si to na rovinu, Meriva kromě svých zadních dveří žádnou revoluci nespustila. I to je koneckonců jeden z hlavních důvodů, proč se odporoučí bez přímé náhrady.

Ale zpátky ke Crosslandu. Tohle auto má kořeny ve Francii a to docela hluboké. Vzniklo ve spolupráci s koncernem PSA ještě v době, kdy Opel patřil General Motors a Peugeot s Citroënem chodily pouze na námluvy. A dlužno dostat, že pro galskou stranu dopadly nadmíru úspěšné. Kromě designu totiž tohle auto moc německé není.



Stojí na platformě nového Citroënu C3 Aircross a sesterského Peugeotu 2008 a francouzské má i všechny motory s převodovkami. Co to pro zákazníka znamená, je nasnadě, než se k tomu ale dostaneme, pojďme si svižně probrat, jak tohle auto vypadá a co nabízí v interiéru.

Pokud bych měl své povídání zkrátit na nejnutnější minimum, řekl bych, že tady máme typický současný Opel, byť na „cizích“ základech. Kombinuje detaily Insignie (tvar předních světel), Mokky (silueta a vyšší stavba), městského mini Adam (opticky plovoucí zadní, kontrastně zbarvené sloupky) a nakonec i jiných modelů, třeba už kvůli těm typickým bočním prolisům na bocích.

Jako celek to nepůsobí špatně, nicméně relativně úzká, zaoblená a vysoká karoserie s kratičkou kapotou dělá trochu dojem neohrabaného knedlíku, i když realita na silnici, respektive za volantem tak špatná není.

Ačkoli je Crossland ve srovnání s Mokkou nepatrně menší, uvnitř docela sympaticky kouzlí s prostorem a minimálně na předních sedadlech nebudou strádat ani ti nejvyšší. Tlustější „áčkové“ sloupky poněkud znesnadňují výhled šikmo vpřed, tragédie to ale i kvůli chytře ukotveným vnějším zpětným zrcátkám není.



Vzadu logicky omezuje místo výška řidiče se spolujezdcem a posuvná zadní lavice, dva lidé do sto osmdesáti centimetrů zde však stoprocentně místo najdou. Nezapomínejte akorát na to, že uvedenou zadní variabilní sedačku v sériové výbavě nenajdete, čehož důkazem je i testovací auto, kde rovněž chyběla.

Opel si ji cení na něco málo přes deset tisíc a s její pomocí (a možností dělit polohovatelné opěradlo v poměru 40:20:40) pak můžete kontinuálně zvětšovat základní objem zavazadelníku z beztak dostatečných 410 na 520 litrů, případně až na 1255 litrů. Jinak řečeno, Crossland je menší než Mokka, ale pokud jde o variabilitu, ukáže jí velmi snadno záda.

Jinak kabina mnoho prostoru pro překvapení neskýtá. Architektura palubní desky, některé ovladače, zkrátka celkové pojetí připomíná Astru i další Opely, přičemž přidanou hodnotou je zde samozřejmě zvýšená pozice a docela hodně odkládacích schránek.

Sympatickými plusy jsou rovněž příjemně konturovaná příplatková přední sedadla s možností manuálně prodloužit jejich sedák, což dnes není samozřejmostí ani v mnohem dražších autech.

Jak už bylo řečeno, Crossland spoléhá výlučně na pohonné jednotky francouzské provenience a ty pak jiná než přední kola neroztáčí. Jak fungují zážehové agregáty, vám momentálně neřeknu, žádné jsem prozatím nezkoušel, ale pár poznámek k nejsilnějšímu vznětovému motoru o objemu 1,6 litru tady mám.

Označení CDTI je pouze krycí manévr, tohle je čisté BlueHDI s pozměněným obchodním názvem a Opel může za tuto techniku jen děkovat. Naftová šestnáctistovka je tišší a celkově kultivovanější než ekvivalentní motor z Rüsselsheimu, a přestože ji v rozletu brzdí docela těžké převody, ve skutečnosti pořád umí svou dynamikou příjemně překvapit. Stovka těsně pod deset sekund a maximálka necelých 190 nejsou čísla, která by mohla jakkoli ohromit, subjektivně ale Crossland jezdí svižně a nebude brzdou levého pruhu ani na německé dálnici.



Co naopak radost řidiči neudělá, je převodovka. Nejenže jsou dráhy řazení příliš dlouhé, ale v tomto konkrétním voze neexcelovala ani svou přesností. Páka při snaze měnit kvalty rychleji lehce zadrhávala, takže nakonec bylo nejrozumnější nepospíchat a měnit jednotlivé převody s větší rozvahou.

Tak, jak je u těchto motorů zvykem, také pod kapotou německého vozu vynikají svou skvělou provozní efektivitou. Na jedné z fotek sice svítí údaj o spotřebě 6,4 litru, této hodnoty však Crossland dosáhl při poměrně svižné jízdě po německé dálnici při rychlostech pohybujících se převážně mezi 130 až 170 km/h.

V průměru se tohle auto umí pohybovat za pět litrů na sto a vysloveně úsporný styl odmění méně než čtyřlitrovou spotřebou.

Protože zde máme ve své podstatě francouzský vůz, snad nepřekvapí zmínka o tom, že je podvozek docela měkký a ne správně poddajný a potíž je navíc v tom, že hlavně v zatáčkách. Crossland se v takových chvílích docela naklání, stabilitu nicméně neztrácí. To přestává platit, pokud v oblouku natrefíte na ostřejší nerovnost a speciálně pak, když jich někde bude za sebou více.

Jestli tento problém vyřeší menší kola, vám stoprocentně nepotvrdím, mám ale za to, že by mohla. Příplatkové sedmnáctky zkrátka bude lepší přenechat jiným automobilům. O přilnavost nepřijdete a odpružení pak bude lépe korespondovat s lehce přeposilovaným řízením bez citu, které rovněž podtrhuje celkově klidný charakter Crosslandu.

A cena? Se základní benzínovou dvanáctistovkou (60kW/81k) Crossland X vyjde v nejlevnějším provedení na 309 900 korun, s testovaným dieselem stojí nejméně 434 900 Kč. Pro srovnání, Meriva začíná na 271 900 Kč, se silnější vznětovou jedna-šestkou (od Opelu, 100kW/136k) vyjde na 430 900 korun. Mokka X pak startuje na 377 900 Kč a s nejdostupnějším nafťákem (1.6 CDTI (81kW/110k) stojí nejméně 498 900 korun.

Kompletní ceník najdete zde.

Opel Crossland X 1.6 CDTI: Hodnocení a technické údaje
+	dobře odhlučněný a úsporný motor
+	praktický a variabilní interiér s posuvnou zadní lavicí (za příplatek)
+	výtečné přední sedačky
-	dlouhé dráhy řazení převodovky
-	na nerovnostech nervózní podvozek
-	pohon všech kol není ani za příplatek
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem
objem	1560 cm3
max. výkon	88 kW (120 k) při 3500 ot/min
max. točivý moment	300 Nm při 1750 ot/min
převodovka	manuální, šestistupňová
max. rychlost	187 km/h
zrychlení 0-100 km/h	9,9 s
kombinovaná spotřeba	4,0 l/100 km
délka	4212 mm
šířka	1765 mm
výška	1605 mm
rozvor	2604 mm
pohotovostní hmotnost	1244 kg
zavazadlový prostor (min./max.)	410/1255 l
cena od	309 900 Kč (1.2 Selection)
cena testovaného vozu	559 900 Kč