Jedno z posledních normálních aut, které navíc nebude stárnout: Test Opelu Astra

Přinášíme recenzi na tradiční model německé automobilky, která už ale využívá francouzskou techniku. Jak se to projevilo na charakteru verze s tříválcovým zážehovým motorem? Vlastně není design použitý u současných Opelů nijak zvlášť výjimečný. Propojit přední světlomety do jednoho celku maskou chladiče už napadlo více značek, jenže u německé značky s bleskem ve znaku to funguje nějak lépe. Navíc, když použité řešení nepřímo odkazuje na klasické populární a vzhledově velmi povedení kupé Manta ze sedmdesátých let.

Na to, jak vypadají detaily i vůz jako celek, se můžete podívat do fotogalerie s popisky.

Pokud k tomu přidáme uzoučké a do široka roztažené zadní světlomety, zajímavý nápad se svisle orientovaným třetím brzdovým světlem a sem tam nějakou tu ostrou hranu, vyjde nám jako celek přitažlivé auto s rozměry vhodné pro klasickou rodinu žijící ve městě i na venkově.

Zhruba před rokem jsem již novou generaci Opelu Astra testoval. Jenže, tehdy šlo o variantu s plug-in hybridním pohonem, která zejména kvůli své cenovce vypadává ze seznamu uvažovaných nových aut typického českého zákazníka.

Tentokrát se mi dostal do ruky bílý exemplář vozu, pod jehož kapotou se nacházel zážehový přeplňovaný tříválec se zdvihovým objemem 1,2 litru. Ten může být naladěn buď na 110 nebo 130 koňských sil, přičemž cenový rozdíl mezi nimi je dvacet tisíc korun. V mém konkrétním případě se jednalo o výkonnější verzi, která byla spojena se šestistupňovou manuální převodovkou.

Ve stejném duchu jako je exteriér se nese i vnitřek auta. Pokud nemáte nic proti takzvanému severskému designovému stylu, pak se vám tu bude líbit. Palubní deska i celá kabina je sestavena účelně a ergonomicky správně.

Digitální přístrojový štít a centrální obrazovka jsou navzájem propojené. Pod ní pak je sada fyzických i virtuálních tlačítek. Snadno a rychle pomocí nich nastavíte teplotu na klimatizaci, zesílíte nebo zeslabíte rádio, spustíte si vyhřívání sedaček či volantu nebo alespoň přímo vstoupíte do menu, v němž si již dotykem na displeji vypnete nebo zapnete ten který asistenční systém.

Přímo skvostné jsou pro lidi, kteří nemají problém s vystupováním z běžných aut, přední sedačky. Dají se spustit skutečně nízko a mají ideální tvar pro absolvování krátkých i dlouhých jízd. Však za ně také jejich tvůrci dostali ocenění od německé asociace lékařů-ortopedů.

Kabina je na palubní desce ozdobena šikmým kontrastním pruhem před spolujezdcem, zdobné prvky jsou také všity do potahové látky sedaček a podobně jsou na tom výplně dveří.

Vzadu je solidní životní prostor i pro nadprůměrně velké dospělce, kufr nadchne. Oproti zmiňované plug-in hybridní verzi, ve které část z jeho objemu zabírá vysokonapěťová baterie, lze tady podlážku umístit do dvou poloh a úplně dole jsou ještě boxy na povinnou výbavu a další drobnosti.

Lehkou vadou na kráse je pouze malý průvlak skrze zadní opěradlo do kabiny a možnost sklápět zadní opěradlo jen ve dvou částech. Na druhou stranu potěší pravidelný tvar kufru, nízká nakládací hrana i široký prostor mezi podběhy kol.

Věci, které si sebou obvykle bereme do kabiny, se Astře dají poměrně dobře uklidit. Za zmínku určitě stojí „tajná“ uzavíratelná přihrádka uprostřed palubky, velké kapsy ve dveřích i zajímavě rozčleněná prohlubeň na centrální konzoli, která udrží nápoje a ještě třeba mobil.

Opel se holedbá, že jeho auta jsou stále připravená pro jízdu na německých dálnicích vysokými rychlostmi, takže technický základ poskytnutý francouzským Peugeotem ladí jiným způsobem. V tomto případě mi ale připadalo, že je podvozek možná až moc měkký. Auto sice má chuť zatáčet, na silnici působí vzhledem ke svému příznivému poměru velikost/hmotnost docela lehkonoze, ale v obloucích se na můj vkus až příliš naklánělo. Ze stopy se přitom neodchýlí, jen z řidiče pak touha po sportovnějších průjezdech zatáčkovitých silnic docela rychle vyprchá.

V tom ho pak ještě utvrdí práce se zajímavě tvarovanou hlavicí řadící páky. Dráhy, ve kterých se tento ovládací prvek pohybuje, jsou totiž docela dlouhé a to logicky znamená, že změna převodového stupně trvá o chvilinku déle, než bych si představoval. Je ale samozřejmě možné zvolit také osmistupňový automat.

Naopak velmi potěší kultivovaný a dobře odhlučněný agregát. Člověk by ani neřekl, že v jeho bloku se pohybují jen tři písty. Navíc tento motor umí být velmi úsporný. V nenáročném terénu a v obvyklém cestovním tempu jsem zaznamenal hodnoty jen lehce přesahující pětilitrovou hranici. Motorističtí asketové se určitě dokážou dostat i pod ni.

Karosérie: pětimístný pětidveřový hatchback

Motory: Zážehový přeplňovaný tříválec 1,2/110-130 koní – 5,4-5,8 l, vznětový přeplňovaný čtyřválec 1,5/130 koní – 4,3 – 4,6 litru, plug-in hybrid/180 koní – 1,1 litru

Převodovka: šestistupňová manuální, šestistupňová automatická, osmistupňová automatická

Vnější rozměry: 4374x1850x1470mm

Rozvor: 2675 mm

Zavazadlový prostor: 422/1339 l

Max. rychlost: 199-225 km/hod

Zrychlení: 7,6 – 10,6s

Ceny: od 549 990 Kč