Test Renaultu Captur: hybridní verze jezdí úsporněji než konkurence z Japonska

Renault letos kromě dalších novinek uvádí do prodeje také modernizované provedení svého menšího rodinného SUV Captur. Už dlouho patří tento model k těm úplně nejžádanějším v nabídce francouzské značky a facelift na tom rozhodně nic nezmění. Naopak může prodejní čísla ještě vylepšit. V recenzi se zaměřuji na výhody a nevýhody verze s plně hybridním pohonem. • Esprit Alpine i s francouzskou trikolórou
• VIDEO: Test Renault Captur 2024
• Trošku promyšlenější kufr by neškodil
• Tichý hybrid
• Renault Captur - plusy a mínusy
• Základní technická data
Složitý tvar předních světlometů je pryč, masku chladiče hluboce zasahující doprostřed nárazníku vystřídal pás s prolisy a logicky zasazeným logem a tvar světel pro denní svícení je nyní na každé straně polovinou typického diamantu. Prostě, Captur ve verzi 2024 od toho původního z roku 2020 rozpoznáte při pohledu zpředu velmi snadno. Vzadu již je změn méně. Třeba nový difuzor nebo průhledný kryt zadních světlometů.

Na to, jak SUV Captur vypadá a jaké detaily zaujmou, se můžete podívat do komentované fotogalerie.Uvnitř tvůrci vozu nahradili centrální displej větší obrazovkou a vyřadili otočné ovladače pro nastavování klimatizace. Nyní k tomuto účelu slouží klapky umístěné těsně pod displejem.

Renault nyní prodává také výbavový stupeň Esprit Alpine, který je vyzdoben například francouzskou trikolórou a trojbarevným prošíváním. Já jsem na test získal verzi Techno, která má třeba palubní desku bez výraznějších ozdob. Přesto ale nepůsobí lacině.

Plusem současné generace Capturu byl samozřejmě již také před faceliftem velký a dobře promyšlený prostor pro posádku a věci, které s sebou převáží.

Schránka před spolujezdcem je doslova obří, spoustu věcí lze umístit také do dvoupatrové centrální konzole i kapes ve dveřích. Pokud budete cestovat sami, případně s další osobou na přední sedačce, můžete posunout zadní lavici o notný kus dopředu a vytvořit tak zavazadlový prostor s kapacitou, která odpovídá menším kombíkům. Naopak, když s sebou vezete jen pár drobností, lze vytvořit i nadprůměrně velkým dospělcům vzadu dostatečně velký životní prostor.

V zavazadlovém prostoru se nenacházejí žádné přihrádky, kam by se dala uklidit povinná výbava, postrádal jsem také průvlak umožňující prostrčit skrze opěradlo delší předmět, případně sedačky rozdělené v praktičtějším poměru než je 60:40. Na bocích se ale vyskytuje pár háčků a k dispozici je také dvojitá podlaha.

Captur se prodává se zajímavým mixem motorizací. K dispozici již není diesel a ani plně elektrická či plug-in hybridní verze, avšak můžete jezdit na LPG, případně na benzín s větší či menší elektrickou výpomocí.



Já jsem týden zkoušel plně hybridní verzi, v níž zážehová čtyřválcová šestnáctistovka spolupracuje s dvěma elektromotory. Dohromady vytvoří maximální výkon 143 koňských sil. Pro ty, kteří jezdí hlavně ve městech, je to opravdu výborná volba, přestože cenovka této motorizace je nejvyšší.

Renault v technických údajích udává, že průměrná kombinovaná spotřeba této verze je v rozmezí 4,6-4,8 litru (v závislosti na množství výbavy a velikosti namontovaných kol) a já můžu potvrdit, že to není rozhodně nepřesný údaj.

Naopak, ve městech není problém jezdit dlouhodobě kolem čtyř litrů a v kombinovaném režimu se spotřebou kolem oné oficiálně uváděné hodnoty. Jen na dálnici, pokud budete po většinu času využívat tuzemský maximální rychlostní limit, se dostanete o pár desetinek nad hranici pěti litrů. To vše je minimálně na úrovni zavedené asijské hybridní konkurence, spíše ještě o něco nad ní.

Renault při faceliftu sice pracoval na úpravě podvozku, ale v zásadě se charakter odpružení, řízení a dalších pro řidiče důležitých aspektů nezměnil. Auto tedy působí velmi pohodlně na kvalitním asfaltu a s příjemným zhoupnutím překonává v městských rychlostech retardéry, úseky s dlažebními kostkami a podobné nástrahy.

Už moc se mu ale nelíbí přejezdy nerovností na venkovských silnicích, pokud se rozhodnete pro vyšší jízdní tempo. To pak Captur trošku poskakuje a navíc se i vinou lehce zvýšené světlé výšky v zatáčkách i citelněji naklání.

Jednou z hlavních předností hybridních Renaultů (oproti některým konkurenčním vozům s takovým typem motorizace) je spolupráce pohonných agregátů se speciálním typem automatické převodovky. Tato u Renaultu má dva stupně pro chvíle jízdy jen na elektřinu a čtyři pro dobu, kdy je do hry zapojený benzinový agregát. Řidič na její práci nemá žádný vliv a ona obvykle svoji práci dělá velmi dobře. A hlavně bez typického ječivého zvuku, který je typický pro hybridy s bezestupňovou převodovkou v okamžiku potřeby vyššího výkonu. Zde se vše odehrává v podobné decibelové úrovni jako u moderních čtyřválcových motorů.

Jen by se ještě vývojáři u Renaultu měli zaměřit na vyladění softwaru převodovky. Dvakrát se mi totiž během testovacích jízd stalo, že auto zdánlivě ztratilo výkon a nereagovalo na sešlápnutí pedálu akcelerátoru. Naštěstí to bylo vždy jen na krátký, zhruba sekundový okamžik.

I Renault samozřejmě v souladu s platnou legislativou musí do aut instalovat stále větší množství bezpečnostních asistenčních systémů. Ovšem ty, které soustředěné řidiče při ovládání vozu nejvíce rozptylují, lze snadno vypnout dvojím stisknutím jediného tlačítka nacházejícího se vlevo od volantu.

Karosérie: Pětidveřové pětimístné SUV

Motory/Spotřeba: Zážehový tříválec 1,0 /90-100 koní – 5,9 l benzínu, 7,6 litru LPG, zážehový přeplňovaný čtyřválec 1,3 /140-158 koní- 5,8- 5,9 litru, plně hybridní ústrojí 1,6/143 koní – 4,6 – 4,8 litru

Převodovky: šestitupňová manuální, sedmistupňová automatická, multimódová automatická (2 + 4)

Vnější rozměry: 4239x 1575x1797 mm

Rozvor: 2639 mm

Zavazadlový prostor: 326/440 l

Max. rychlost 168-180 km/hod

Zrychlení 8,5-14 s

Cena: od 475 000 Kč