Tatra 603 dostala před 60 lety čtyři světla. Ta původní tříoká měla spoustu vad

Příběh Tatry 603, kterou lze pokládat za poslední ryze tuzemský projekt kopřivnické automobilky, je složitý a plný paradoxů. Jedním z těch nejdůležitějších je fakt, že původně tento vůz neměl vůbec vzniknout. Tvůrci výrobních plánů československého automobilového průmyslu na počátku padesátých let totiž Tatře přisoudili roli výrobce těžkých náklaďáků. Přesto konstruktéři kopřivnické značky, kteří však již tehdy působili v pražské konstrukční kanceláři, tajně pracovali na novém reprezentačním vole. Projekt dokonce dostal krycí jméno Tatra Valuta.

Na původní i pozdější vzhled modelu Tatra 603 se podívejte do naší fotogalerie s popisky

Nakonec se v lednu 1954 ukázalo, že nepracovali zbytečně. Soudruzi totiž usoudili, že bude zapotřebí dosluhující služební vozy Tatra 87 a Tatra 600 Tatraplan nahradit novým modelem.

Proto typ 603 mohl vzniknout i na současné poměry neuvěřitelně rychle. Oficiální premiéra proběhla v září 1956 na brněnském strojírenským veletrhu, ale již na přelomu ledna a února toho roku se nový československý automobil prezentoval na zimních olympijských hrách v italském horském středisku Cortina d'Ampezzo.

Urychlený vývoj měl řadu neblahých následků. Jednak se nedařilo plnit výrobní plány a jednak samo auto trpělo množstvím neduhů. To bylo logicky dáno i nedostatečným testováním prototypů. Chyby se odstraňovaly takzvaně za pochodu. 

A tak se například hned na počátku vyměnilo původně na dva díly rozdělené čelní sklo za jednodílné, rozšířily se boční dveře, musel se urychleně zařídit dovoz nezávislého benzinového topení z Německa, protože státní podník Autobrzdy Jablonec by potřeboval na jeho vývoj neakceptovatelnou dobu. 

Na dobový propagační snímek, který dokazuje třeba i odolnost při převrácení přes střechu, se podívejte zde:

Docela zásadně také musel přepracovat brzdová soustava. Nejprve se totiž do Tatry 603 montoval systém se dvěma nezávislými okruhy působícími zvlášť na přední a zadní kola. Jenže tandemové brzdové válce nebyly u nás tehdy k dispozici, a tak se prosadil zlepšovací návrh spočívající ve spřažení dvou jednoduchých hlavních brzdových válců a propojení jedním vyrovnávacím válcem.

Jenže, pokud se porouchal jeden válec, vznikl v tom druhém příliš vysoký tlak. To pak zablokovalo buď obě přední nebo obě zadní kola. Navíc vysoký tlak způsobil prasknutí brzdové hadice a následně totální ztrátu schopnosti vozu brzdit. Proto se přešlo na jednookruhový systém a i u dosud vyrobených kusů bylo původní řešení vyměněno.

Nutné změny se ale bohužel negativně podepsaly na změně rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravou. Původně konstruktéři autu udělili poměr 46,5 ku 53,5 ve prospěch zadní nápravy, ale nakonec to bylo 45:55. Nezdá se to jako zásadní změna, ale již od samého počátku Tatrováci věděli, že auto nebude vinou zachování koncepce ze třicátých let jezdit zrovna skvěle. Vzadu uložený pohonný agregát totiž způsobuje menší přilnavost kol přední nápravy, což má zejména na kluzké vozovce vliv na ne zrovna čitelné jízdní vlastnosti. Nehledě na nestabilitu způsobovanou bočním větrem. 

Přitom podle původního zadání mělo být ještě hůře. „Soudruzi“ totiž chtěli, aby auto poháněl osmiválec se zdvihovým objemem válců 3,5 litru. To by samozřejmě zadní partii ještě více zatížilo, navíc takový motor by byl schopen udělit příliš nebezpečnou maximální rychlost. I tak byla Tatra 603 s pohonnou jednotkou o objemu 2,5 litru a výkonem 100 koňských sil schopna uhánět tempem až 170 kilometrů v hodině.

Větší sada technických vylepšení pak přišla na řadu v roce 1963. Auto se změnilo i zvenčí. Místo tří světel se na přídi objevily čtyři. Další úpravou byla montáž větracích okének do předních dveří nebo zvětšená přední obrysová světla. Daleko více změn nastalo uvnitř. Motor byl upraven na vyšší výkon (105 koní) a výfukové zplodiny se už odváděly zdvojeným výfukovým potrubím.

Zlepšení jízdních vlastností nastalo díky přidání příčného stabilizátoru na přední nápravu, jejíž rozchod se navíc zvětšil na 1485 milimetrů a ramena byla uložena do kulových čepů. Lepší stabilitu v zatáčkách přinesla změna odklonu zadních kol. Brzdy byly opatřeny posilovačem, palubní deska dostala měkké obložení a přední třímístná lavice byla vyměněna za dvě sedadla.

Takto upravené verze se montovaly po tři následující roky. V roce 1966 přišla na řadu další modernizace. Éra Tatry 603 pak definitivně skončila až v roce 1975.