S „tankem" na okruhu. Volvo 240 Turbo v závodech cesťáků nehrálo zrovna fér

BMW 635 CSi, Jaguar XJS TWR či Rover Vitesse. To jsou zřejmě největší hvězdy evropského šampionátu cestovních vozů skupiny A v polovině 80. let. A právě mezi těmito esy se na krátkou dobu objevilo auto, které by tehdy většina závodníků i veřejnosti nečekala na startu závodu - a už vůbec ne ve výsledkové listině na prvním místě. Hranaté rodinné sedany a kombi pocházející ze severu, nabízející neuvěřitelnou spolehlivost a bezpečí, totiž v této době jednoduše nebyla synonymem pro slova „sportovní“ nebo „závodní“. 

V roce 1983 se ale Volvo přesto rozhodlo, že zkusí soupeřit s výše zmíněnými experty, a tak vzalo svůj nejschopnější model 240 Turbo a dopřálo mu další krok v evoluci. Lehce rychlejší „tank" se tedy stal ještě rychlejším závodním „tankem". Podle pravidla „čím větší, tím lepší“ vyměnili inženýři sériové turbodmychadlo, upravili vnitřnosti motoru, vyladili podvozek a zbytek auta se klasicky vykuchal ke splnění regulí skupiny A.

S pravidly a nařízeními si ale jinak ve Volvu příliš nezatěžovali hlavu, a jak uvidíte, došlo tak k několika kontroverzním situacím.

Turbu se ale ze začátku vedlo více než dobře. Ačkoliv se to na švédskou kupu železa nemusí zdát, hmotnost vozu byla snížena na 1100 kg. Při nastavení pro rychlejší okruhy, jako jsou Monza a Hockenheim, bylo možné z přeplňovaného čtyřválce o objemu 2,1 litru vytřískat až 355 koní (261 kW) a na rovinkách bylo Volvo nezastavitelné. Maximální rychlost se šplhala k závratným 270 km/h a i přes takovou zátěž se osvědčilo jako velice spolehlivé.
 
Nezná se přesný záměr a důvod (možná nedostatek zkušeností), ale Volvo přenechávalo své závodní vozy pouze soukromým týmům a do šampionátů nenastupovalo jako tovární tým. Zásluhy za úspěchy v letech 1984 a 1985 tak neputovaly přímo automobilce, přestože nad svými vozy držela pomocnou ruku. Ať už si pod tím představíte cokoliv.

Úspěchy se pak myslí třeba vůbec první výhra Turba proti silné konkurenci BMW v německém šampionátu DTCC. A následně dominantní rok 1985 v evropském mistráku ETCC, kde dvojka pilotů Gianfranco Brancatelli a Thomas Lindström ukázala naprostou dominanci a vítězství bylo jejich.

Úžasné výkony pokračovaly i následující rok. Lindström a nový kolega Johnny Cecotto předváděli za volantem Turba belgického týmu RAS Sport opět zázraky a titul měli na dosah. V tuto dobu však Volvu a jeho rychle vybudovanému respektu osud zatloukl první hřebík do rakve.  

V rámci ETCC závodilo Turbo samozřejmě i na tehdejším velkém brněnském okruhu, kde mimochodem v roce 1986 s posádkou Lindström/Granberg vyhrálo.

Nadvláda 240 Turbo se totiž nezdála někomu z mezinárodní federace automobilového sportu (FISA) a při prohlídkách bylo zjištěno, že tým používá ilegální palivo. Tímto porušením pravidel byl RAS Sport těsně před koncem šampionátu 1986 diskvalifikován.

Po tomto fiasku se Volvo vytratilo z motorsportu. Částečně i proto, že jeho plán postavit konkurenceschopný vůz vyšel a nemělo si tedy dále co dokazovat. A z části také díky nekonečným konfliktům s FISA.

Dodnes se totiž vedou dohady, jestli Volvo skutečně vyrobilo a prodalo nezbytných 500 kusů silniční Evolution varianty 240 Turbo, což byla podmínka pro vstup do šampionátu skupiny A.

Švédská automobilka prý měla obavy, že takovýto počet homologačních speciálů si mezi zájemci o Volvo, kteří hledali spíše bezpečí a komfort, prostě nenajde kupce. Podle všeho tedy poslala 477 na oko vypadajících Evolution modelů do USA, kde se následně znovu vybavily vším potřebným a nakonec prodaly jako standardní sériové vozy 240 Turbo, respektive 242 Turbo značící dvoudveřovou karoserii.

Nepozorná FISA pak provedla inspekci zbylých 23 vozů v homologační specifikaci Evolution (ty ovšem byly mazaně určeny právě k této kontrole), prohlédla si záznamy o „prodeji“ většiny do USA a celou věc schválila. Volvo tedy dostalo zelenou k závodění a ony kontrolní vozy se poté za zády federace přestavěly na závodní náčiní a ihned prodaly soukromým týmům.

O celé věci se vedou dohady, nikdo si není jistý a informace se na více místech rozcházejí. Kdo ví, jak tomu tenkrát bylo. Dochované exempláře 240 Turbo Evolution, které nebyly přestavěny na standardní varianty v USA či závodní auta, jsou však dnes ceněnými sběratelskými kusy.

Nakonec to ale vypadá, že Volvo mělo celou věc promyšlenou a výsledky se dostavily. Sice ihned poté se závoděním skončilo, ale jak všichni víme, do motorsportu se nakonec vrátilo - třeba i legendárním kombíkem 850 BTCC.