Symbol luxusu zaparkoval na Moravě. Nadšenec získal ikonický Rolls-Royce

Lukáš Pařil z jihomoravských Letovic si splnil svůj dlouholetý sen - pořídil si ikonický Rolls-Royce Silver Cloud II z roku 1959. Tento veterán je symbol luxusu a technické dokonalosti a připomíná doby, kdy automobily byly skutečnými uměleckými díly. Cesta k tomuto skvostu ale nebyla pro Lukáše vůbec jednoduchá. Jak získal svůj vysněný vůz, kolik do něj investoval a jak ho využívá? Symbol luxusu a technické dokonalosti Rolls-Royce Silver Cloud II z roku 1959 uchvátí i dnes. A přestože cesta Lukáše Pařila z Letovic na jižní Moravě k němu nebyla jednoduchá a údržba není levnou záležitostí, vidí v něm nejen svůj splněný sen, ale i připomínku časů, kdy automobily ještě byly skutečnými uměleckými díly.

Lukáš Pařil přitom není jen tak obyčejným nadšencem do automobilů. Už dříve vlastnil například Bentley a další veterány, ale něco mu přeci jen stále chybělo. „Vždycky jsem toužil mít Rolls-Royce. Poprvé jsem ho viděl naživo jako student na parkovišti v Ženevě. Od té doby jsem věděl, že jednou musí být můj,“ usmívá se. Sen se mu splnil v roce 2023, kdy si pořídil zmíněný Rolls-Royce Silver Cloud II.

Na svůj vysněný Rolls-Royce narazil náhodou na stránkách specializovaných na veterány. Auto mělo také dobře doloženou historii. Prvním majitelem byl totiž doktor z Kentu, který jej později přenechal synovi.

„Auto se stalo součástí jejich rodiny, a dokonce strávilo deset let na Mauriciu, kam si ho lékařův syn přivezl,“ popisuje Lukáš Pařil rodokmen veterána.

Vozidlo bylo v nabídce téměř rok a jeho cena postupně klesla z původních 70 000 liber na přijatelnějších 40 000 (zhruba 1,2 milionu korun). Po důkladné rozvaze a několika jednáních o koupi se Lukáš Pařil rozhodl, že si vůz pořídí. Zajímavá podle něj byla už cesta s autem z Anglie.

„Když jsem přijel do Doveru na trajekt, začaly zlobit brzdy. Jedno z kol přibržďovalo, takže jsem skoro celou cestu přes Německo zvládl jet tak nějak samospádem. Brzdil jsem motorem a předvídal situace. Byl to velký zážitek. Naštěstí to dobře dopadlo,“ vzpomíná se smíchem.

I přes drobné patálie byl vůz v překvapivě dobrém technickém stavu. „Má najeto jen asi 100 000 kilometrů, což je na tak staré auto fantastické. Nic zásadního nebylo potřeba opravovat, pouze několik těsnění a brzdy. Ale to je u takového auta, které navíc za posledních deset let ujelo jen dva tisíce kilometrů, celkem normální,“ vysvětluje Lukáš Pařil.

Veterány, jako je například Silver Cloud II, mají tu výhodu, že na ně lze stále sehnat náhradní díly, což se u řady jiných říci nedá. Zásadní nevýhodou je ovšem jejich cena. „Třeba těsnění na trojúhelníkové okénko stojí čtyři tisíce korun. A sada na opravu karburátoru? Patnáct tisíc,“ vypočítává majitel. Renovace takových vozů je proto nejen časově náročná, ale i finančně nákladná.



Rolls-Royce Silver Cloud II je poháněn osmiválcem o objemu 6,25 litru. Přestože jde o výkonný motor, je v interiéru téměř neslyšitelný. „Auto je jako plovoucí koberec. Jede hladce, tiše a s noblesou, kterou dnes už u moderních aut nenajdete,“ říká zkušený veteránista.

Spotřeba je samozřejmě, jak by leckdo čekal, vyšší, v průměru dosahuje 20 litrů benzínu na 100 kilometrů. „Tato auta nejsou o úsporách. Jsou o zážitcích. Když s ním vyjedu, lidé na ulici se otáčejí, nebo na mě mávají. A to je k nezaplacení,“ dodává Lukáš Pařil.

Investice do veteránů může být pro řadu lidí atraktivní. Vidí totiž, za kolik se prodávají veteráni české výroby. A co teprve Rolls-Royce. Podle Lukáše Pařila se ale nejedná o zaručený způsob, jak zbohatnout.

„Ceny těchto aut nerostou tak rychle, jak by si nadšenci mohli myslet. Navíc je tu otázka údržby, nutnosti garážování i náhradních dílů, což se nakonec ve finálním zúčtování prodraží. Kdo si tedy myslí, že to je levná a vysoce výnosná investice, bude zklamaný,“ vysvětluje.

Silver Cloud II není jen autem. Pro Lukáše Pařila je symbolem splněného snu, elegance a historie, kterou si lze užít i v dnešní uspěchané době. „Je to výjimečné auto. Nejen pro mě, ale i pro lidi, kteří ho vidí na silnici. A o to jde. Chtějme, aby nám auta dělala radost,“ uzavírá Lukáš Pařil.