Renault Scénic RX4 byl crossoverem už před 18 lety. Úspěch mu to ale nepřineslo

Pohon všech kol, ambice do terénu, ale přesto zaměřený na rodinu. To byl opravdový crossover, kterému řada dnešních aut předstírajících outdoorové schopnosti může jen závidět. Přesto Renault Scénic RX4 žil jen pouhé tři roky. Renault Scénic se dá rozhodně počítat mezi úspěšná auta. Šlo o první evropské kompaktní MPV, které přišlo na trh v roce 1996. Ani Renault nečekal, že o něj bude takový zájem a rázem zvedal výrobu z pár stovek na tisícekusů denně. Budoucnost byla nadějná.

Model Scénic RXH přišel v době faceliftu první generace, tedy v roce 2000, kdy už bylo francouzské auto čtyři roky na trhu a velmi dobře etablované. I když do obřího boomu SUV ještě zbývalo několik let, Francouzi si všimli, že by se mohli zaměřit na zákazníky, kteří tu a tam potřebují vyjet mimo asfalt. Nebo se alespoň tak snaží tvářit. Vznikl nápad na crossover rodinného MPV a tak trochu SUV.

Rok poté, co se na silnice vydalo první Audi A6 allroad quattro, se nyní o přízeň lidí zaměřených na aktivní životní styl snažil rodinný vůz. A měl k tomu podobný recept. Podvozek se lehce zvýšil, přibyly plasty na jízdu v terénu a velmi překvapivě také pohon všech kol. Scénic RX4 sice stále využíval platformu menšího modelu Mégane, a také řadu jeho motorů, ale právě kvůli nasazení pohonu všech kol musel dostat novou zadní nápravu.



Přepracovaná technika už nedovolila umístit rezervu dolů, a tak zůstala na víku kufru. Scénic najednou vzhledově přiblížil všem těm japonských off-roadům a SUV, které byly s pneumatikou na zádi tak sexy. Dveře se také vyklápěly do boku a zadní okno bylo výklopné. Kufr snesl hodně, jeden z dobových materiálů ukazoval třeba i transport obří kopírky.

Pohon všech kol si Renault nedělal sám a vsadil na rakouskou techniku od Steyr Daimler Puch, která pro Fracnouze postavila elektronicky řízenou viskózní spjku. V běžných situacích byla tedy poháněná jen přední kola, systém sám rozhodoval, kdy je potřeba připojit zadní. Dobové recenze se shodly na tom, že připojení bylo slyšet, což je dnes u aut třeba s mezinápravovou lamelovou spojkou nemyslitelné. K dispozici nebyla redukční převodovka, která by logicky ještě zvedla cenu vozu, ani možnost dalších nápravových diferenciálů. Auto se na tankodrom úplně nehodilo.

Hlavním problémem Scénicu RX4 ovšem byla jeho cena. I když měl velmi dobrou přepravní kapacitu díky vzdušnému interiéru, mnozí se za něj zdráhali zaplatit přes 800 tisíc korun. V roce 2000 byla totiž průměrná mzda v Česku jen 13 219 korun, takže by na něj běžný smrtelník šetřil pět let, ale nesměl by jíst. Navíc auto nebylo se svými motory, ani s naftovou jedna-devítkou, ani s benzinovým dvoulitrem příliš dynamické. Recenze se zmiňovaly o větším náklonu karoserie a také ne příliš přesném řazení.



Nezájem o RX4 zachytila záhy i automobilka a s první generací Scénicu, která se odebrala na odpočinek v roce 2003, skončila i tato verze. Zajímavé je, že se Renault ještě jednou o vzkříšení nápadu rodinného crossoveru pokusil. To když v roce 2007 představil speciální edici Scénic Conquest s plastovými díly. Ta byla ale určena jen pro vybrané trhy, a také tak trochu zapadla a zmizela bez povšimnutí.

Pokud se vám ale z nějakého důvodu 18 let starý praktický crossover s pohonem všech kol líbí, zapátrejte v inzerci ojetin. Občas se tam nějaký kousek objeví. A je k dostání za velmi rozumné peníze. Nejlevnější vozy startují na sumě 25 tisíc korun. Pozor ale na spolehlivost...