První test nové Fabie v Česku: Kolik "žere" na horských silnicích?

Čtvrtou generaci hatchbacku Škoda Fabia jsem podrobil zkoušce na silnicích v Jizerských horách a v jejich okolí. V recenzi se zaměřuji také na funkčnost nových designových prvků v interiéru. Nejnovější Škoda Fabia poskytuje ze všech čtyř dosud vyráběných generací tohoto vozu zdaleka nejméně řidičského potěšení na zakroucených silnicích. Ne, že by zatáčky nechtěla vykružovat, ovšem při snaze o razantnější průjezd se trochu moc nakloní. je to dáno měkčím naladěním odpružení a také trošku úzkostlivým nastavením elektronického stabilizačního systému. To je však jediná zásadnější slabší stránka, jak jsem zjistil během klasického redakčního testu. Navíc si uvědomuji, že zrovna tohle drtivé většině zájemců o ni moc vadit nebude.

Konkrétní testovaný exemplář si můžete důkladně prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Nová Fabia bude nepochybně bodovat designem. Líbí se při pohledu zpředu, zezadu i z boku. O "vyšperkovaném" exempláři s oranžovým lakem a černou střechou, který jsem získal k testu, to platí obzvláště. Přitom design není samoúčelný, skvěle ladí s tradiční škodováckou praktičností.

To platí také o interiéru. Palubní deska je úplně nová, navíc se Škodováci rozhodli opustit nyní zhusta používané natočení její levé části směrem k řidiči. To sice možná o něco málo řidiči usnadňuje ovládání vozu, ale způsobuje to komplikace třeba na straně spolujezdce. Tam pak bývá méně místa.

Stejně jako treba francouzská konkurence se Škoda snažila vzhled interiéru hodně ozvláštnit a také zkvalitnit. Do první kategorie patří třeba kruhové výdechy klimatizace na stranách palubní desky a vylisované nápisy Fabia v plastu na stranách "kapličky" nad přístrojovými ukazateli. Do té druhé pak kvalitní plasty, textilní obložení palubní desky s kontrastními švy nebo dvoubarevné čalounění potahů sedaček.

Jedno designové řešení není podle mého úplně praktické. Je jím velmi netradiční madlo na dveřích. Je třeba ho uchopovat jinak než podobné prvky u jiných automobilů.

Nová Fabia je opravdu prostorná. Díky zmíněné "rovné" palubní desce to platí o první řadě sedaček, ale dospělí s výškou kolem 185 centimetrů nebudou strádat ani ve druhé řadě. A to i tehdy, když řidič a jeho přední spolujezdec budou mít také takto velkou postavu.

Potěšila mě dostatečně široká loketní opěrka uprostřed zadní lavice, velké odkláldací prostory ve všech dveřích, speciální kapsa na mobil na zadní straně opěradla přední sedačky a nastavitelné výdechy klimatizace uprostřed.

Tradičně silnou stránkou Škodovek, a v případě Fabie tomu není jinak, je zavazadlový prostor. Jednak díky velkému objemu, ale také díky opravdu rozsáhlým možnostem pro "uklizení" nákladu. Pod klasickým tuhým platem je síť pro uložení drobností, na pravé straně je nastavitelná plastová ohrádka třeba na pár lahví piva a nějakou tu krabici lze ukotvit plastovými úhelníky, které se k podlaze uchycují suchým zipem. Samozřejmostí jsou mohutné háky po stranách na zavěšení tašek.

Pod podlahu se vejde ještě nářadí a dojezdové kolo. Našel jsem tu také dečku, kterou lze přehodit přes hranu nárazníku. Můžete tak na ni usednout třeba na parkovišti před lanovkou a přezout se z řidičských do lyžařských bot.

Škoda pro Fabii připravila obrovské střešní okno. Není otevíratelné a také ho standardně nelze zakrýt nějakou roletkou. V jednom z posledních letních slunečních dní tohoto roku jsem si sáhnutím ověřoval, jak velký vliv to bude mít na rychlé ohřátí interiéru. I po zastavení na oběd na parkovišti na přímém slunci byla po návratu do vozu tato skleněná střecha na dotek sice teplá, ale ne horká.

Pod kapotou zkoušené Fabie se nacházel litrový přeplňovaný zážehový tříválec, který podle technického průkazu disponuje výkonem 81 kW. To je po zatím nevyráběném čtyřválci 1,5 TSI se 110 kW nejsilnější nabízená motorizace. Ovšem moc sportovní jeho projev není. Ve spojení se šestistupňovou manuální převodovkou (s dlouhými "kvalty"), působí dokonce trošku líně. Ožívá ovšem nad čtyřmi tisíci otáček, což jsem si právě ověřoval na výjezdech ze serpentin na silnicích v Jizerských horách. Pak samozřejmě narůstá také spotřeba třeba až k nějakým osmi, deviti litrům.

Pokud se ale takovému užívání vyhnete, pak budete u benzinky stavět jen zřídkakdy. Kombinovaná trasa dlouhá tři sta padesát kilometrů, která vedla z Prahy po dálnici do Liberce a dále do Frýdlantu, Smědavy, Tanvaldu, České Lípy. Mladé Boleslavi a zpět opět po autostrádě do Prahy, znamenala (včetně zmíněného sportovně projetého horského úseku) průměrnou spotřebu 5,5 litru.

Řidič bude navíc v nové Fabii velebit velmi přesné a lehce jdoucí řazení, řízení s dostatečným citem a ddobře dávkovatelné brzdy. Spokojen jsem byl také se zachováním klasické ruční parkovací brzdy.

Výhled ven je solidní. Sloupky čelního skla jsou sice poměrně hodně skloněné, ale nejsou moc široké. O dění v okolí má řiidič dostatečný přehled také díky spíše menším (ale stále ještě dostatečným) vnějším zpětným zrcátkům. Jen bych osobně oželel možnost vyhřívání čelního skla. To totiž ohřívají viditelné odporové drátky, které zejména na horizontech proti nebi nebo v mlze působí rušivě.

Podvozek, jak již jsem popsal v úvodu, je spíše měkký. To je samozřejmě ku prospěchu na městské dlažbě i při přejíždění nerovností. Nastavení však není v rozporu s bezpečnými jízdními vlastnostmi. To znamená, že se auto po přejetí nějaké větší podélné nebo příčené nerovnosti nerozkymácí a zůstává ovladatelné a ve své původní stopě.