První kilometry ve Volvu V90 Cross Country. Dostane se vám pod kůži

Každá cesta vede do lesa, říká se prý ve Švédsku. Není divu, že právě tady se zrodil jeden z prvních a nejznámějších „terénních" kombíků. Objevil se v roce 1997 a jmenoval se Volvo V70 Cross Country. A protože měl úspěch, následovaly v následujících dvaceti letech další tři generace. Auto také v průběhu času změnilo název na XC70, ale charakter zůstal stejný.

Vždy šlo o velký kombík s hranatou zádí, prostorným interiérem, robustní konstrukcí, vyšším podvozkem a pohonem všech kol, který byl doma i tam, kde se silnice měnily v cestu.

Nedávno však Volvo udělalo razantní změnu. „Sedmdesátkovou" řadu nahradilo řadou „devadesátkovou" a opět si pohrálo s označením – z nástupce Volva XC70 se stalo Volvo V90 Cross Country.

Terénní provedení pochopitelně vychází z nového kombi V90, proti němu ale zaujme výrazně akčnějším vzhledem a o skoro šest centimetrů vyšší stavbou karoserie.

A je to opravdu velké auto. Na délku měří 4939 milimetrů (je tedy o víc než 10 centimetrů delší než předchůdce XC70), široké je 1879 mm a vysoké 1543 mm. Rozvor náprav dosahuje 2941 milimetrů, světlá výška činí 21 centimetrů.



K rozměrům přidejte působivý design s nezvykle tvarovanou maskou chladiče a výraznými světlomety a dostanete opravdu nepřehlédnutelný vůz. Opravdu se mi moc líbí – nejvíc z celé nové devadesátkové řady, včetně SUV XC90.

Připadá mi, že sice působí tak nějak hodnotně, ale přitom vkusně a nearogantně. Nekřičí do světa, že za jeho volantem s velkou pravděpodobností sedí dobře situovaný člověk.

Interiér je naprosto úžasný, což platí pro všechna nová devadesátková Volva. Zásluhu na tom má jistý Robin Page, chlapík, kterého Volvo před několika přetáhlo z Bentley, aby mu navrhlo novou podobu kabiny.

Odvedl skvělou práci, „jeho" interiér vypadá skvěle a hlavně nabízí příjemnou atmosféru. Dřevo je tu vždycky dřevo, kůže je opravdu poctivá kůže a kov skutečný kov. Na laciné imitace se tu nehraje.

Ušlechtilé materiály doplňuje perfektní zpracování a především elegantní střídmost. Vím, že to zní v souvislosti s hodnocením auta zvláštně, ale uměl bych si představit, že by v podobném duchu vypadaa i můj domov. Lepší pochvala asi neexistuje.



Dominantním prvkem palubní desky je devítipalcová dotyková obrazovka, která je orientována na výšku. Ovládá se tu skoro všechno - kromě nejdůležitějších funkcí spojených s řízením. Ty máte pod kontrolou díky tlačítkům na volantu.

Dotykovým displejům v autech moc nefandím, ale musím připustit, že ve Volvu se s tímto řešením dá žít, jen si na něj musíte zvyknout. Prostředí je svižné, docela přehledné a také snadno přizpůsobitelné. Obrazovka dokonce reaguje, i když na ni saháte v rukavicích.

Bohužel ale také přitahuje otisky prstů, takže se brzy upatlá. A to v tak hezkém prostředí nevypadá hezky.

Je pořád praktické?

Předchozí Volvo XC70 bylo skvělé mimo jiné díky své praktičnosti. Nástupce je na tom podobně, byť se několik věcí změnilo.

Například záď už není tak hranatá, tentokrát se módně svažuje. Zavazadlový prostor je přesto stále více než uspokojivý, pojme 560 až 1526 litrů. Líbí se mi také jeho šířka, délka (v obou případech více než 100 centimetrů) a pravidelný tvar.



A místo pro cestující? Neumím si představit, že by si někdo stěžoval, ani pasažéři na zadních sedadlech. Najdou tu totiž spoustu prostoru - v šířce, nad hlavou a především pro nohy. Dát si vzadu nohu přes nohu (z jakéhokoli důvodu) není problém.

I když Cross Country vychází z kombíku V90, několika důležitými technickými detaily se liší. Podvozek je robustnější, má širší rozchod, auto také dostalo speciální pneumatiky a zadní náprava disponuje vzduchovým odpružením. V90 Cross Country je v nabídce výhradně s pohonem všech kol a se čtveřicí čtyřválcových motorů s dvoulitrovým objemem.

Výhradně čtyřválcové agregáty jsou specialitou Volva, větší motory švédská automobilka už nenabízí.



Výkon přitom dohání přeplňováním. A docela úspěšně.

Tedy alespoň v případě testované motorizace D5, což je vrcholné naftové provedení. Dvakrát přeplňovaný dvoulitr nabízí 235 koní (173 kW) a nejvyšší točivý moment 480 Nm. Zrychlení z nuly na sto má být otázkou 7,5 sekundy.

I z uvedených čísel vám musí být zřejmé, že takto vybavený kombík není žádný louda. Čtyřválec je navíc příjemně výbušný a svižně reaguje na pohyby řidičovy pravé nohy. Zásluhu na tom má také vychytávka, které Volvo říká PowerPulse. Jejím smyslem je eliminovat prodlevu nástupu turbodmychadla.

Zjednodušeně řečeno jde o využití tlakové nádoby, která dokáže při akceleraci k turbíně menšího z dvojice turbodmychadel vypustit vzduch a roztočit ji tím dříve, než se ve výfukovém potrubí vytvoří potřebný tlak. Proto motor na pokyn od plynového pedálu reaguje tak rychle.

Ano, čtyřválcovému motoru možná chybí charakter větších jednotek, ale z čistě racionálního pohledu jejich absence asi opravdu nevadí. Zvlášť v takovém autě, jakým je V90 Cross Country.



Ve velkém Volvu se totiž chcete především příjemně svézt, nikoli si vyloženě vychutnávat řízení. Pokud na tuto hru přistoupíte, bude se vám líbit, jak je motor kultivovaný, jak poctivě je odhlučněná kabina a jak plynule - až na občasné cukavé výjimky - řadí osmistupňový automat.

Spotřebu zatím nemohu hodnotit, na to je potřeba ujet stovky kilometrů, ale odhaduji, že s motorizací D5 bude vůz jezdit v průměru za 7 až 10 litrů nafty na 100 kilometrů.

Na silnici je V90 Cross Country plavným kombíkem, který se nebojí zhoupnout na nerovnosti či se nestydí ponořit příď v zatáčce. Není to sportovní auto, má spíš uvolněný jízdní projev. Přitom ale nabídne i dostatek jistoty. I když ho do oblouku pošlete neslušnou rychlostí, nezalekne se a zatočí. Dá vám však u toho najevo, že se pro podobné zacházení úplně nehodí.

Právě uklidňující jízdní projev se mi na velkém Volvu společně s kouzelným a prostorným interiérem líbil nejvíc. Prostě se v něm cítíte dobře. A co jiného si od takového auta vlastně přát?