Označení Multicar je staré 60 let. Žít bude dále a chystá se i vodíkový pohon

Zásadní proměna čeká v příštích několika letech nabízené portfolio vozidel prodávaných se značkou Multicar. Ta je, mimochodem, jedinou, která do dnešních dnů přežila z těch, které dříve vyráběl východoněmecký koncern IFA. V propadlišti dějin tak skončily jména Trabant, Barkas, Robur nebo Simson, včetně samotného označení IFA. Multicar, díky tomu, že se v roce 2008 stal součástí západoněmeckého koncernu HAKO, úspěšně funguje I v současnosti. “Nyní nabízíme tři modelové řady - Multicar M 27, M 29 a M31,” vypočítává ředitel divize komunální technika společnosti Unikont Group Jaroslav Hrouda.

Právě tato firma je oficiálním dovozcem vozidel Multicar do České republiky. “Každým rokem jich prodáme šest až sedm desítek, převážně do organizací zajišťujících služby ve větších i menších obcích," dodává.

Moderní vozidla s touto značkou v současné době již rozhodně nejsou dýchavičnými brzdami silničního provozu. “Největší typ M31 může pohánět motor Iveco s výkonem až 110 kW. Bez problémů se tak může pohybovat třeba v dálničním provozu. Však jsme jich také několik prodali rovněž Ředitelství silnic a dálnic,” vysvětluje Jaroslav Hrouda.

Motory v útrobách těchto vozidel samozřejmě plní veškeré v současnosti platné emisní normy, oxidy dusíku vznikajících při spalování nafty proto rozkládají systémy selektivní katalytické redukce s pomocí močoviny.



Kromě agregátů Iveco lze v menším typu M27 nalézt dvoulitrový turbodiesel z produkce Volkswagenu. “S tímto typem se však již končí,” dodává Jaroslav Hrouda.

Konstruktéři koncernu Hako podle něho v současné době řeší poměrně složitý problém. Zejména pro centra měst by jednotlivé komunální služby chtěly pořizovat elektřinou poháněné pracovní stroje. “Jeden takový již výrobce Hako v řadě menších vozidel Citymaster představil a v prodeji by měl být příští rok. Jenže, tato vozidla jsou díky zabudované hydraulice obvykle víceúčelová. Zatímco v létě například zametají chodníky, sekají trávu nebo zalévají květiny, v zimě se velmi často používají pro úklid sněhu. A zima, jak známo, využití bateriových elektromobilů výrazně limituje,” vysvětluje Jaroslav Hrouda.

Těžko by se totiž elektrické vozidlo “Multicar” mohlo v době, kdy nepřetržitě sněží, mohlo na několik hodin odstavit k nabíječce. Proto se jako vhodnější jeví verze, kde se elektřina pro pohon vyrábí z vodíkových palivových článků.

Nyní se již konstruují zbrusu nové typy, do kterých by se tento způsob pohonu dal v případě potřeby zabudovat. Nových typů “Multicar” se podle posledhích informací zákazníci dočkají zhruba za dva roky.

Vozidel Multicar je v současné době v Česku podle odborných odhadů registrováno kolem 15 000. Nejvíce z nich je typu M25, který následoval po typu M21 (drezína bez kabiny ovládaná pákami a naklápěcí plošinou), M22 (vůz s jednomístnou kabinou) a první dvoumístné verzi M24. Většina náhradních dílů na ně je I díky firmám zabývajících se takzvanou druhovýrobou stále bez problémů k dispozici.

Nový typ vozidla Multicar se dá pořídit v cenách od 1,3 do 2,3 miliónu korun. Ve výbavě kabiny může být třeba i klimatizace nebo elektrické vyhřívání oken. Vozidla můžou mít rovněž pohon všech kol nebo hydraulické funkce pro sklápění kabiny či korby. Přidat lze rovněž tažné zařízení, uzávěrku diferenciálu, mlhová či pracovní světla, vzduchem odpružené sedadlo, majáky nebo rychloupínací systém pro jednoduchou výměnu nástaveb. Potom lze před vůz připevnit například sněhový pluh, kartáče, či frézy, sekačky. Za kabinou pak zase může být třeba jeřábové rameno, zvedací plošina nebo přepravník kontejnerů.

I když se z velké části vozy Multicar lakují oranžovou barvou, zákazník si může vybrat rovněž řadu dalších. Například zelenou, oranžovou, modrou či dokonce v odstínu slonové kosti.