Ochrana chodců se řešila i v minulosti. Vznikly velmi bizarní nápady, podívejte

Na ochranu chodců při autonehodě se dnes ohlíží více než kdy dřív. Jak tomu ale bylo v začátcích automobilové dopravy? Možná se budete divit, ale na bezpečnost chodců se hledělo také. Zprvu však dost bizarními vynálezy. Moderní auta jsou dnes konstruována už s cílem minimalizovat zranění chodců při střetu. Ochrana chodců je také důležitou součástí v celkovém hodnocení crash testů.

Konstruktéři tak speciálně tvarují přední části aut. I kvůli tomu prakticky zmizely emblémy a sošky na kapotách, rozloučili jsme se také například s vyklápěcími světlomety.

Čtěte také: Pamatujete si na „mrkačky"? Vyklápěcí světla z aut zmizela. Proč?

Někteří výrobci pak sahají k novým technologiím, používají se třeba systémy aktivní kapoty, která se při nárazu lehce vysune nahoru, aby zmírnila dopad chodce na plochu kapoty.

Možná byste si mysleli, že na ochranu chodců se v úplných začátcích motorismu moc nehledělo. Ačkoliv bezpečnosti se v žádném případě nepřikládala taková váha jako dnes, objevilo se tehdy pár vynálezů, které měly co nejvíce zmírnit následky střetu chodce s autem.

Dle historiků byla v roce 1896 úplně první obětí takové nehody jistá Bridget Driscoll z Londýna. V Americe se pak první smrtelná nehoda zahrnující chodce stala v roce 1899, kdy Henry H. Blisse srazil v New Yorku elektrický taxík.

Čtěte také: VIDEO: Jak se za posledních 20 let změnila bezpečnost aut? Výsledek vás ohromí

Krátce po těchto a mnoha dalších incidentech se začali objevovat první vynálezci, kteří chtěli udělat něco pro bezpečí chodců. Tyto pokusy tedy můžeme označit za první bezpečnostní prvky tohoto typu.

Nutno podotknout, že žádné z níže uvedených zařízení se nakonec do sériové výroby nedostalo. Minimálně však zvyšovala povědomí o nutné ochraně chodců vůči automobilům.

Dnes tyto nápady bezpečnostních zařízení vypadají opravdu bizarně. A vůči chodcům snad ještě více nebezpečně.

Z Nizozemí pochází vynález, který byl pojmenován doslova „ochránce". Dvě pružné čelisti tvořené sítěmi měly zachytit chodci nohy a udržet jeho tělo na přední masce vozu.



Hledělo se především na zamezení spadnutí nebožáka pod kola auta. Testovací dobrovolník však na úvodní fotce našeho článku nevypadá zrovna spokojeně.

Podle všeho bychom se měli pohybovat někdy kolem roku 1911.

Podobné vynálezy s mechanismem zachytávací sítě se ale objevovaly i později, jak ukazuje toto video z roku 1927.

Existovaly však i jiné nápady. Například jednoduchý nárazník z plechového rámu a pletiva si vzal inspiraci z již osvědčených nárazníků na lokomotivách, kterým se říkalo „cowcatcher", doslova tedy „chytač krav".

Jeho úkolem u lokomotiv bylo odsunout nežádoucí překážku z tratě.



Tato automobilová varianta měla osobu buď odstrčit z cesty, anebo v možném případě zachytit mezi přední světlomety, aby člověk nespadl pod kola.

V praxi a ve větší rychlosti si to ale snad nedokážeme ani představit. Fotografie by měla pocházet z roku 1924 z Paříže.

Někteří koumáci viděli řešení v radlici, která má ve spodní části tři otočné části. Jakmile se měla ocelová konstrukce před maskou setkat s chodcem, spodní otočná část se spustila k zemi a člověka v nejhorším případě odsunula po zemi.

Alespoň to tak tedy zmiňuje dobový leták.



Všimněte si, že automobil má i přední blatníky protáhnuty mnohem níže k zemi, aby se člověk pod kola opravdu nedostal. Tento výmysl už zcela připomíná mohutné nárazníky starých lokomotiv.

Ačkoliv to vypadá poměrně nelidsky, i takové byly představy o bezpečí chodců. Nebo šlo jen o to, zbavit se překážky před autem?

Ještě o kus dál myšlenku s "radlicí" dovedla verze pro nákladní vozy. Jakýsi rýhovaný otáčející se válec s mřížkou byl při jízdě uzamknut nahoře před chladičem a fungoval jako klasický nárazník.

Až v případě blížící se nehody měl řidič pákou mechanismus spustit na zem, zachytit chudáka chodce a během brzdění jej doslova válet před autem. Opět měl tedy zabránit tomu, aby se dostal pod kola.

Jasnou nevýhodou je kromě válení chodce po zemi samozřejmě i reakční doba šoféra, který musel dopředu vědět o nevyhnutelném střetnutí s člověkem a celý bezpečností prvek nejprve aktivovat.

Tento úsměvný zachránce životů z roku 1931 tak také zůstal u pouhého prototypu.