Obliba bionafty stojí a padá s jejím daňovým zvýhodněním

Bionafta nemá obecně mezi českou veřejností příliš dobrou pověst. Může za to zejména nesmyslné prosazování jejího použití ze strany evropských institucí a daňové zvýhodnění, které je zase trnem v oku výrobcům tradiční nafty.

Co to vůbec je bionafta? Je to pohonná hmota, která se skládá z methylesteru řepkového oleje (MEŘO). Ten se vyrábí transesterifikací řepkového oleje a vyhovuje místním klimatickým podmínkám. Oproti fosilním palivům se při jeho použití snižují celkové emise CO2 až o 49 procent, do roku 2018 by se však účinnost biopaliv měla zvýšit až na 60 procent. V podobě B100 je bionafta vhodná především pro uzavřené vozové parky. Osvědčuje se především ve společnostech zabývajících se hromadnou dopravou. Vzhledem k ukončení podpory zelené nafty se před ní ovšem nově otevírá i širší pole působnosti v zemědělském sektoru. Podle Petra Jeviče z Výzkumného ústavu zemědělské techniky představuje bionafta v mnoha případech skutečně plnohodnotnou náhradu fosilních paliv. V budoucnu se podle něj budou stále více uplatňovat biopaliva druhé generace, při jejichž výrobě se nevyužívají zemědělské plodiny, nýbrž těžební zbytky, zemědělský odpad či biologický odpad z domácností. To by mělo dále zvýšit přijatelnost biopaliv pro širokou veřejnost. Vzhledem k vysoké technologické náročnosti se však v českých podmínkách s jejich výrobou nepočítá dříve než v roce 2020.

Spotřeba bionafty v posledních měsících roste

Podle Sdružení pro výrobu bionafty se za první pololetí letošního roku spotřebovalo na českém trhu
130 tisíc tun takzvaných methylesterů mastných kyselin (FAME), které se využívají jako součást bionafty. To je meziročně o tři procenta více. Ředitel tohoto sdružení Petr Jevič říká, že spotřebu táhnou biopaliva E85 a bionafta B100, které mají sníženou sazbu spotřební daně a jsou tak levnější než běžné pohonné hmoty. Nyní podle Sdružení pro výrobu bionafty v ČR funguje zhruba 300 veřejných stanic, které zákazníkům nabízejí vysoceobjemová biopaliva. Řada čerpacích stanic ale také tyto pohonné hmoty nasazuje, aby pak biosložky nemusely přimíchávat do běžného benzinu a nafty. Vysoceobjemová biopaliva využívají mnozí nákladní dopravci či někteří provozovatelé autobusů, vozy však pro tyto paliva potřebují speciálně upravené motory.

Uplatnění zejména v městské hromadné dopravě

Velmi dobře se bionafta z obnovitelných zdrojů uplatňuje především v městské hromadné dopravě, kde může díky daňovému zvýhodnění (bionafta je zhruba o 3 Kč levnější než klasické palivo) pro dopravce představovat velký zdroj úspor. Potvrzují to například výsledky dvouletých provozních zkoušek, které se pod patronací Výzkumného ústavu zemědělské techniky a společnosti Agropodnik Jihlava uskutečnily v Teplicích. Společnost Veolia Transport Teplice, která po dobu dvou let využívala ve svých 66 autobusech převážně čistou bionaftu, v průběhu testu podle jednatele Jana Gaislera každoročně ušetřila zhruba pět milionů Kč. Podle jeho slov převažují s používáním bionafty jen kladné zkušenosti. Jedním z mála negativ je složitější údržba vozidel na bionaftu, zejména v zimních měsících.

Bionaftu zkoušejí i další dopravci

Další dopravci používají bionaftu B30 a daří se jim snižovat náklady jen díky tomu, že je bionafta o něco levnější. „Nelze říct, že je spotřeba nižší, spíše se s příchodem zimy nezvyšuje. Rozdíl ceny se v určitých obdobích pohybuje od 80 haléřů po 1,20 koruny za litr,“ říká technický náměstek ČSAD Uherské Hradiště, pan Jiří Psota. Technik osobní dopravy ČSAD Vsetín, pan Petr Lutonský, zase vidí používání bionafty jako reakci na rostoucí ceny fosilních paliv. „Pokud by se ceny pohonných hmot nadále zvyšovaly, hrozilo by, že se i ceny jízdného budou zvedat. V tom případě by volba bionafty byla výhodou, protože by se jízdné nezdražilo. Alternativní palivo by mělo také znamenat úsporu nákladů a vyvážený rozpočet pro dopravce,“ dodal Lutonský. Zástupce ČSAD Uherský Brod, pan Jiří Psota, také varuje, že ne každý autobus je vhodný k používání bionafty. „Někteří výrobci vozidel bionaftu nedoporučují, protože může docházet k opotřebení motoru. Je také pravda, že s palivem B30 je v zimě problém, protože se v silném mrazu uvádí hůř do provozu topení. Úspora a spotřeba při používání těchto paliv jsou pak velmi proměnlivé. Spotřeba by sice při jejich využívání mohla v zimním období vzrůst, nelze to však zatím říct stoprocentně,“ uvedl Psota.

Šetření jen díky daňovým výhodám

Zcela jiný pohled na bionaftu má zástupce České asociace petrolejářského průmyslu - pan Václav Loula, který je zároveň ředitelem jakosti u společnosti Benzina. Podle jeho slov není bionafta žádným zázračným palivem, za její rostoucí oblibou prý stojí jen neférová daňová zvýhodnění. Podle jeho slov lidé i u osobních aut stále častěji využívají daňových výhod biopaliv. U starších modelů mixují klasický natural s benzínem E85 (obsahuje 85-ti procentní podíl biopaliva). Litr tohoto benzinu je až o desetikorunu levnější, protože jeho biologická složka je osvobozená od spotřební daně. Počet aut, která jsou homologovaná pro používání tohoto paliva, je v ČR podle Louly zhruba 300. Zbytek uživatelů je používá ve vozidlech, která nejsou na takové koncentrace lihu stavěné. „U nich může dojít k rozpadu měkkých materiálů v palivové soustavě a v nejhorším případě i k požáru,“ varoval Loula.

Evropská unie se pomalu odvrací od biopaliv

Velkou hrozbou zejména pro výrobce biopaliv je změna postoje Evropské unie, která se chystá omezit
používání biopaliv založených na zemědělských plodinách. Brusel se obává, že tato paliva jsou méně šetrná k životnímu prostředí, než se předpokládalo a že jejich podpora má negativní dopad na produkci potravin. Podle plánu by měly být odstraněny veškeré státní dotace na biopaliva vyráběná z produktů zemědělství (jako jsou pšenice či cukr) poté, co v roce 2020 vyprší současná legislativa. Ještě jej ale musejí schválit vlády členských zemí EU a unijní zákonodárci. Komise chce naopak zvýšit podíl biopaliv nevyužívajících zemědělské produkty, která se vyrábí například z odpadu domácností.
Nové plány se logicky nelíbí producentům biopaliv. Podle Petra Jeviče by tím byl ohrožen celý průmyslový sektor, do kterého již podniky investovaly miliardy. Zároveň by omezení biopaliv způsobilo v Česku ztrátu tisíců pracovních míst.

Velké automobilky končí s podporou bionafty

Uživatelé alternativních paliv z řad silničních dopravců se budou muset smířit s tím, že nastupující generace pohonných jednotek, splňujících emisní normu Euro 6, nebude uzpůsobena pro spalování bionafty. Největší evropští výrobci nákladních vozidel - Mercedes-Benz, MAN, DAF, Scania a Iveco - odmítli pokračovat ve vývoji motorů pro bionaftu. A s největší pravděpodobností obdobné rozhodnutí přijmou i značky Volvo a Renault Trucks. „Bionafta je v současné době pro silniční dopravce zcela zanedbatelnou kapitolou. Uplatnění nachází maximálně u zemědělců,“ řekl prezident německého svazu silniční nákladní dopravy BGL Karlheinz Schmidt. Poslední vývoj i v dalších zemích dále zužuje okruh podnikatelů, kteří nákladní vozidla poháněná bionaftou poptávají. Zájem je tak nízký, že se výrobcům homologace a vývoj pohonných jednotek na bionaftu přestávají vyplácet - zvláště pak pro trh Evropské unie, na němž se stále zpřísňují schvalovací procedury. Nabízí se tak otázka, jaká budoucnost čeká bionaftu? Odpověď je celkem jednoduchá – pro dopravce bude zajímavá do té doby, dokud se na ni bude vztahovat daňové zvýhodnění.