Kvalita paliva bude lepší?

V současnosti je kvalita paliva na českých čerpacích stanicích velice živě diskutovaným tématem. Na tom má velký podíl především Ministerstvo průmyslu a obchodu spolu a Českou obchodní inspekcí (ČOI), kteří v lednu poprvé oficiálně zveřejnili seznam čerpacích stanic, které prodávají pohonné hmoty s více či méně závažnými nedostatky. "S novým rokem platí pro kontrolu pohonných hmot nová pravidla. Ochrání spotřebitele a poctivé obchodníky," zdůrazňuje ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek a dodává: "Spotřebitelé mají právo na ochranu tam, kde se nemohou bránit sami." Hlavním úkolem České obchodní inspekce v oblasti jakosti PHM je sledování a monitorování kvality pohonných hmot u čerpacích stanic, a to na základě zákona o pohonných hmotách. Způsob kontroly je stanoven prováděcí vyhláškou o požadavcích na pohonné hmoty. Vlastní kontroly ČOI poté probíhají celoročně a účastní se jich všech sedm inspektorátů. Vzorky pohonných hmot jsou tedy odebírány na čerpacích stanicích ve všech krajích ČR. „Obecně lze říci, že čerpací stanice, u nichž se vzorky odebírají, jsou vybírány namátkově. Cíleně pak pouze na základě podnětu spotřebitelů, případně opakované kontroly z důvodů zjištění nekvalitního paliva. ČOI odebírá stanovený počet vzorků PHM v souladu s vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu, tedy asi patnáct až osmnáct set vzorků ročně. Ovšem od letošního roku se kontroly čerpacích stanic výrazně navýší - tento rok plánujeme více než dva tisíce odběrů pohonných hmot“, informuje mluvčí inspekce Tomáš Vozáb. Podle něj se loni neměnily postupy či metodika odebírání vzorků a jejich vyhodnocování. „Metody jsou stále stejné. Kontroly se provádí formou odběru paliva a jeho následným posouzením akreditovanou osobou, v případě ČOI jsou vzorky předávány do Ústavu paliv a maziv,“ informuje. „Inspekce ale chystá pro letošek výraznou novinku – mobilní laboratoř. Jakmile bychom dostali informaci o podezření na prodej nekvalitního paliva, můžeme ihned vyjet na místo a pokud se prokáže, že testované palivo opravdu výrazně nesplňuje jakostní normy, naši inspektoři jeho prodej okamžitě zastaví“, dodává Vozáb. Loni bylo přitom celkově nevyhovujících 7,9% z celkového množství osmnácti set šedesáti šesti odebraných vzorků. U motorové nafty šlo o téměř desetinu nevyhovujících vzorků z téměř devíti set odběrů, což je oproti předloňsku nárůst o téměř dvě procenta. U benzinu bylo ČOI provedeno necelých sedm set padesát odběrů a procento nevyhovujících vzorků se oproti roku 2009 zvýšilo přibližně o tři procenta na více než pět procent. Postih za prodej nekvalitních PHM přitom není malý a prodejcům hrozí pokuta až do výše pěti miliónů korun. Samotná inspekce přitom loni udělila celkem čtyřicet devět pokut v celkové výši přes osm miliónů korun.

ČOI ovšem v boji s nekvalitním palivem není sama. Některé čerpací stanice se dobrovolně zavázaly k projektu „Pečeť kvality“. Tento program spolu s ochrannou známkou slouží motoristům k lepší orientaci při hledání čerpacích stanic, u kterých je prokázáno, že systematicky pečují o kvalitu prodávaných pohonných hmot a kde byste tudíž na špatné palivo neměli narazit. Právo používat samolepku Pečeť kvality je jednotlivým čerpacím stanicím udělováno na základě splnění řady stanovených kriterií a může být při zhoršení kvality či porušení podmínek pozastaveno či dokonce odebráno. Plnění podmínek programu posuzuje švýcarská společnost SGS. Základním principem je pravidelný odběr a analýza vzorků z čerpacích stanic, přičemž každá pumpa je kontrolována nejméně třikrát ročně pracovníky firmy SGS, kteří k analýzám využívají speciální mobilní laboratoř. Testy jsou zaměřeny na základní jakostní parametry paliva a ze sta odebraných vzorků jich musí minimálně devadesát osm splňovat normu, přičemž pouze u dvou vzorků lze vykazovat drobné odchylky. Seznam certifikovaných čerpacích stanic je zveřejněn na stránkách www.dobrapumpa.cz

Sledované parametry paliv
Prováděné kontroly České obchodní inspekce i specializovaných společností jsou zaměřeny na zjištění vlastností a parametrů PHM. Výsledkem je zaznamenání případných pochybení, a to od těch méně významných, až po ty skutečně závažné. Obecně mezi nejdůležitější parametry u benzinu patří průběh destilace, který odhalí, zda nebyla do benzinu přimíchána určitá nežádoucí složka, která by mohla například poškodit spalovací systém vozidla, dále oktanové číslo, obsah biosložky a síry. U nafty je také jedním z nejdůležitějších parametrů průběh destilace, který stejně jako u benzinu naznačuje přimíchávání nežádoucích složek. Dále je to cetanové číslo/bod vzplanutí, obsah biosložky a síry. U LPG jsou nejdůležitějšími parametry oktanové číslo a obsah síry. Nežádoucími složkami, které mohou být do benzinu přimíchávány, jsou podle Michala Roškanina, analytika společnosti Petrolmedia, například technický benzin, toluen nebo aceton. „V případě nafty to jsou především lehké topné oleje nebo petrolej,“ vyjmenovává Roškanin. „Ovšem nejčastějším prohřeškem je u benzinu tlak par a u nafty bod vzplanutí, což ale nejsou závažná pochybení,“ dodává. Jeho slova potvrzuje Ivan Indráček, předseda představenstva Společenství čerpacích stanic ČR, podle kterého je bod vzplanutí víceméně bezpečnostním parametrem, který ukazuje teplotu, při které je nafta schopna se vznítit. „Drobnou příměsí benzinu, která se dostane do motorové nafty, se bod vzplanutí sníží o významnou hodnotu a produkt se dostane "mimo normu". Vedle toho ovšem celá řada výrobců automobilů přímo nabádá uživatele, aby si například v zimním období dotankovali do své motorové nafty trochu benzínu a tím zajistili snazší startovatelnost motoru,“ vysvětluje Indráček.

Co se týká obsahu bioložek, tak jde o další bedlivě sledovaný parametr. Biosložky jsou přimíchávány již výrobcem, případně daňovým skladem a jejich kontrolu na čerpacích stanicích provádí vedle ČOI také Celní správa. A prohřešky související s maximálním podílem bioložek v palivu podle Michala Roškanina potichu přibývají. „Překročení maximálního podílu bioložek sice zatím není příliš časté, nicméně se v průběhu posledních dvou let množí, což souvisí s rozšiřováním vysokokoncentrovaných směsí biopaliv,“ informuje. „Vliv vyššího podílu biosložky v pohonné hmotě závisí na míře překročení maximálního podílu a náročnosti automobilu na kvalitu paliva. Moderní common-railové systémy může poškodit už jen pouhá jedna natankovaná nádrž, zatímco starší systémy (například Pumpe-Düse) poškodí spíše až dlouhodobé používání nafty s nadlimitním obsahem bioložky,“ dodává. Biosložky obecně mírně zvyšují spotřebu paliva a mají také nižší dobu skladovatelnosti. Například Biolíh na sebe váže vodu jak ze vzduchu, tak také z benzinu, což zejména u starších vozidel může vést následně ke korozi kovových částí motoru a palivového systému nebo špatnému chodu motoru. Dalším nebezpečím je, že vysokokoncetrované směsi biolihu s benzinem způsobují v zimě horší studené starty. A v neposlední řadě může biolíh způsobit opotřebení pryžových součástí palivového systému, což může vést až k úniku paliva. Ovšem bionafta, tzv. MEŘO, je ještě problematičtější. A je to dáno i citlivostí moderních dieselových motorů na kvalitu paliva. „Bionafta totiž zrychluje degradaci motorového oleje. Časem degraduje i samotná bionafta, když polymerizuje a tuhne v pryskyřici, která může zalepit palivový filtr, potrubí nebo vstřikovače. Filtr se používáním bionafty musí častěji měnit, stejně jako motorový olej nebo i olejový filtr,“ vysvětluje Roškanin. Zbývá ještě dodat, že podíl bioložek stanovuje technická norma a jejich minimální podíl není stanoven. Ovšem maximální podíl pro motorovou naftu norma stanovuje na sedm procent a s touto hodnotou vyjádřili souhlas všichni výrobci motorových vozidel.
U benzínu je to ale trochu jinak. Zákon o pohonných hmotách stanovuje maximální podíl biosložky na pět procent. „To proto, že starší vozy mají s vyšším podílem bioethanolu problém. A průměrný věk českého vozového parku je kolem čtrnácti let, což je zhruba dvojnásobek ve srovnání se sousedním Německem, kde bylo naopak od počátku roku 2011 masově zavedeno palivo s desetiprocentním podílem bioethanolu,“ vysvětluje vliv bioložek Ivan Indráček.
V neposlední řadě je dalším z významných parametrů kvality PHM obsah síry. Síra byla v průběhu několika let z pohonných hmot v rámci Evropy odstraňována zejména z ekologických důvodů a také kvůli tomu, že podněcuje korozi motoru. Od r. 2009 se v ČR vyrábí tzv. bezsirná paliva (s maximálním obsahem síry 10 mg/kg), zatímco ještě v roce 2004 se mohly vyrábět pohonné hmoty s až 500 mg/kg síry. „Pokud je nyní obsah síry vyšší než 10 mg/kg , naznačuje to, že se v pohonné hmotě objevila nežádoucí látka. V případě nafty se často jedná o přimíchaný topný olej s úmyslem daňového úniku,“ vysvětluje Michal Roškanin.

Kdo je za kvalitu odpovědný?
Vlastní odpovědnost za kvalitu pohonných hmot nese podle předsedy představenstva Společenství čerpacích stanic Ivana Indráčka primárně výrobce. V ČR je to Česká rafinérská jako výrobce pohonných látek a následní výrobci pohonných hmot- Unipetrol RPA/Benzina, Shell a Eni/Agip. Ti všichni jsou i držiteli certifikátu ISO. „Taktéž většina přepravců drží tento certifikát, čímž je zaručena náležitá péče o zachování kvality během přepravy. Naprostá většina čerpacích stanic pak nepřijde s pohonnou hmotou do styku, aby vůbec mohla kvalitu ovlivnit. Jejich úkolem je jen udržovat technologii čerpací stanice v takovém stavu, aby kvalitní zboží o svou kvalitu nepřišlo (kontroly, údržba nebo čištění),“ pokračuje Indráček. „Prodávající tedy v zásadě kvalitu ovlivnit nemůže - pokud nejde o jasný záměr koupit a dále prodávat zboží s cílenou cizí příměsí. Takovou situaci může ovlivnit výběrem vhodného dodavatele. Drobná pochybení, daná buď postupem řidičů, nebo technologickým řešením autocisteren, potkávají tu a tam v podstatě všechny přepravce,“ dodává.
A to je problém onoho současného „všeobecného“ zveřejňování hříšníků bez bližších podrobností, jako například seznam „špatných“ čerpacích stanic ČOI. Co se výsledků kontrol ČOI týká, jsou zde obecně zahrnuty veškeré prohřešky, od těch „malých“ až po závažné. Ročně je podle ČOI zjištěno cca 8% vzorků jako špatných. Ale Indráček argumentuje, že většinou jsou to malá pochybení a vyloženě špatných je „jen“ 0,5 až 2% z těchto odebraných vzorků. „Zdůrazňuji - nejde o půl až dvě procenta čerpacích stanic, ale o půl až dvě procenta z v daném roce odebraných vzorků. Zbylý počet do těch obvyklých čtyř až osmi procent celkově zjištěných vad, představují pochybení, která nemají zásadní dopad na kvalitu prodávaného paliva,“ vysvětluje.
Běžný motorista ovšem není schopen poznat méně závažná pochybení, která nemají vliv na chod motoru. Závažnější pochybení by motorista zjistil v případě, že by takové palivo tankoval dlouhodoběji. A skutečně závažná provinění pozná obvykle okamžitě i laik, protože od pumpy neodjede. „V servisu se s poškozenými vozy v důsledku použití nekvalitních PHM setkáváme minimálně jednou týdně,“ informuje Lubomír Nešpor, jednatel pražského autoservisu Garant. „A v důsledku toho se nejčastěji vyskytují poškození palivové soustavy, přičemž škody se v těchto případech mohou vyšplhat i do řádu desítek tisíc korun,“ uzavírá Nešpor. Ivan Indráček proto doporučuje jako nejúčinnější prevenci, tankování u důvěryhodných stanic. „Tím nemyslím čerpací stanice "značkové", ale v zásadě všechny, které prodávají za běžné (nikoli ve srovnání s ostatními podezřele nízké) ceny a je na nich vidět, že se obsluha snaží vytvořit pro zákazníky příjemné prostředí. Tedy nejde o nádrže na konci polní cesty, či pumpy, které pamatují v nezměněné podobě naše dětství a podobně,“ doporučuje Indráček.

Daňové úniky jako sport
Ovšem i přes všechna opatření a kontroly jsou celkové výsledky monitoringu jakosti paliv poněkud žalostné. V porovnání s výsledky kontrol ČOI za předchozí roky, došlo za uplynulý rok u benzinu i nafty ke zhoršení a zničených vozidel v důsledku špatné kvality PHM v servisech bohužel neubylo. Toto potvrzuje i Tomáš Vozáb z ČOI. „Dle zjištění inspekce je zřejmé, že jakost benzinu a motorové nafty se v roce 2010 oproti předchozímu období od roku 2005 do roku 2009 zhoršila. Analytik Michal Roškanin přidává ještě pět konkrétních důvodů, proč za rok 2010 ke zvýšení nevyhovujícího počtu odebraných vzorků došlo. Prvním důvodem jsou vysokokoncentrované směsi biopaliv (biolíh E85, směsná nafta, čistá bionafta), které se během uplynulého roku rozšířily na trh s čerpacími stanicemi. „Z výsledků kontrol ČOI vyplývá, že na některých čerpačkách dochází k nezákonnému přimíchávání biolihu do benzínu a bionafty MEŘO do nafty,“ uvádí Roškanin. Druhým důvodem je podle něj samotné legislativní zvýšení přimíchávání biosložek do pohonných hmot, které je dáno od loňského června. „Vyšší obsah biolihu v benzinu tak vede k vyšší citlivosti benzinu na porušení nepříliš závažného parametr tlak par,“ vysvětluje další důvod, proč u automobilového benzinu bylo zaznamenáno vyšší procento nevyhovujících vzorků. Jako třetí důvod vidí Roškanin ve stále nízkém počtu kontrol prováděných ČOI, což se projevuje v nižší pravděpodobnosti, že inspektoři na trhu objeví závady. To podle něj vede některé subjekty na trhu k „nekalostem“. „Loni proběhlo přibližně osmnáct set padesát kontrol, což je zhruba stejné množství kontrol jako v roce 2009, ale méně než v roce 2008, kdy kontrol bylo provedeno téměř dva a půl tisíce,“ vypočítává. Čtvrtým důvodem podle něj je, že v době krize a rozsáhlého černého trhu s pohonnými hmotami jsou někteří pumpaři tlačeni ke snížení nákladů. „Rozhodují se tedy pro méně spolehlivé dopravce, kteří například nedbají na důslednou kázeň při stáčení benzinu a nafty z cisterny na čerpací stanici a dochází tak k drobné kontaminaci nafty benzínem. To se následně projeví na nižším bodu vzplanutí, a to zjistí ČOI,“ vysvětluje Roškanin. Pátým důvodem je razantně větší podíl kontrol alternativních paliv, které letos ČOI provedla. Tato paliva (především E85 - viz kontroly ČOI za prosinec 2010) podle něj vykazují vyšší chybovost než klasický benzin nebo motorová nafta.
Ivan Indráček, předseda představenstva Společenství čerpacích stanic komentuje situaci velice zajímavě a přidává predikci nejen na letošek, ale i na následující roky. „Na trhu vždy existovaly, existují a existovat budou takové subjekty, které cíleně obírají stát neplacením daní. A pokud se jim daří "krást" tak, že dojde pouze k nestandardním "administrativním" opatřením (při dovozu, odvodu daní, a podobně), je zboží na trhu kvalitní,“ velice otevřeně vyjadřuje svůj názor Indráček. „Pokud se jim tento postup (který je levnější a "bezpečnější") nedaří, hledají jiné cesty, tedy zejména přimíchávání nedovolených příměsí,“ vysvětluje. „Bude to tedy takový sport - bude-li úspěšnější ČOI, bude zboží kvalitnější, budou-li úspěšnější celníci nebo finanční úřad, bude na trhu zboží horší kvality,“ dodává.
Naopak optimističtější vývoj předpovídá analytik Michal Roškanin, který v letošním roce věří ve zlepšení kvality pohonných hmot. „K tomu by mělo přispět jednak zvýšení počtu kontrolovaných vzorků a hlavně nová politika, kterou chce nastolit nové vedení ČOI , jako je zveřejňování čerpacích stanic se zjištěnými závadami nebo využití mobilní laboratoře s možností uzavření čerpací stanice,“ vysvětluje. Hlavní práci podle něj však odvede prosté zveřejňování čerpacích stanic, kde ČOI zjistila závady u pohonných hmot. S tím souhlasí i mluvčí inspekce Tomáš Vozáb. „My zveřejnění seznamu samozřejmě vítáme, ale byla by pouze spekulace, zda to bude znamenat výrazné zlepšení kvality prodávaných PHM. To ukáže až čas, ale doufejme, že ano,“ dodává.
Otázkou bude ovšem kvalita již zmíněných alternativních paliv jako je například E85, které ČOI začala kontrolovat teprve nedávno.

Kvalita českých pohonných hmot tedy stále není ideální. Nové vedení České obchodní inspekce si pro letošek nachystalo řadu opatření, jak si na nepoctivé prodejce posvítit. Nezbývá nic jiného než doufat, že nezůstane jen u slibů a jakost paliv v České republice poroste. Do té doby je třeba se v současném stavu orientovat a pokud možno se tankování nekvalitních paliv zcela vyhnout. Případné dokazování a vymáhání škod po čerpací stanice je minimálně problematické a také často finančně náročné. Proto je výhodnější raději vyhledávat prověřené čerpací stanice, neboť prvotní finanční úspora při tankování se může v budoucnu velice krutě vymstít.