Praktický průvodce. Jak koupit ojetou Dacii a nespálit se?

Dacia má na našem trhu hned několik modelů a verzí, které se pyšní přídomkem „nejlevnější". Pro velkou spoustu lidí se tak stává velmi zajímavou koupí a snadnou cestou ke zcela novému vozu. Co když ale chceme investovat ještě výrazně méně a koupit si některou Dacii jako ojetinu? Možná si vzpomínáte, že jsme si loni ukázali, jak se žije s rodinnou Dacií Lodgy, která je nejlevnějším MPV na českém trhu. A díky pečlivému majiteli, který si vede záznamy o výdajích na svůj vůz, jsme si mohli udělat obrázek, kolik takové levné auto stojí v provozu.

Jenže zmíněný vlastník si Lodgy kupoval jako nový vůz. Ale co když vás Dacie lákají jako ojetiny?

Koupě ojetého vozu, který byl velmi levný už jako nový, má samozřejmě svoje nesporné výhody. U Dacií obecně platí, že mají levný servis, že jsou na ně levné díly a že je strohá výbava předurčuje k relativně spolehlivému fungování. Na druhé straně tu jsou logicky pochyby o kvalitě - nízká cena se prostě musí někde projevit. Proto má však nákup ojeté Dacie jistá úskalí a nebezpečí. Na co tedy koukat?

Věřte tomu nebo ne, ale právě majitel může být u ojetých Dacií vůbec nejporuchovějším faktorem. Zde hodně doporučujeme projít historii a zjistit, zda prvním majitelem propíraného vozu nebyla firma. Právě do firem totiž mnoho nových vozů míří, a jelikož se jedná o nejlevnější možnou variantu, nemají zde lehký život.

Celá řada Dacií funguje ve firmách výhradně v roli spotřebního zboží, které se použije a následně „zahodí" na trh ojetin za pár korun. Auta jsou přetěžována, huntována, neudržována a tak se může vcelku snadno stát, že i mladé auto s nízkým nájezdem zakoupíte po dělnících ze stavby ve stavu „jednou nohou v hrobě".

Zcela ideální je tak koukat po vozech, který si za svoje vlastní peníze koupily soukromé osoby. Přestože je Dacie levná, jen málokdo má na to, aby se k ní nechoval s úctou. Nezřídka se také stává, že si Dacii koupí lidé důchodového věku a více jí garážují a servisují, než aby s ní jezdili. Taková ojetina je potom naprosto výbornou koupí, ale seženete ji spíše výjimečně. Doporučujeme podívat se po zmíněném MPV Lodgy, kde je velká šance, že auto sloužilo jako rodinný dostavník

Poprvé vešla Dacia do širšího povědomí v roce 2004, kdy se začal vyrábět Logan první generace. Vůz na platformě staršího Renaultu Clio byl primárně určen na rozvojové trhy, což je na něm vidět v mnoha ohledech. První Logany neměly v základní výbavě prakticky nic a chybí i elementární prvky jako ABS, airbagy nebo posilovač řízení.

Teprve s příchodem dalších modelů a druhé generace Loganu v roce 2013 se tento stav pomalu zlepšoval. Mladší Dacie už nepořídíte bez ESP a narazit lze dokonce na výdobytky moderní doby v podobě navigace a dalších prvků.

Na druhou stranu jsou interiéry Dacií dodnes plné různých pozoruhodných relikvií. Konkrétně se bavíme třeba o kolečku pod volantem, kterým se mechanicky nastavuje sklon světlometů. Sedadla obecně se řadí mezi dosti mizerná a u ojetiny je téměř jisté, že už budou i vysezená. Měkčené plasty nebo přepychové zpracování od vozů vzniklých z rumunsko-francouzské spolupráce rozhodně nečekejte.

Konkrétní model a stáří ojeté Dacie tak budete vybírat pravděpodobně podle rozpočtu. První Logany sice mnoho parády nenadělají, ale zase máte příležitost koupit „jen" 13 let staré auto za částku hluboko pod padesáti tisíci korunami. Oproti tomu za zánovního Dustera s nízkým nájezdem a konečně i rozumnou výbavou nedáte méně, než 150 000 korun.

Až se u svojí staronové Dacie budete rozhodovat o motorizaci, je obecně lepší vyhnout se dieselovým agregátům 1.5 dCi. Zejména u starších aut si přímo koledujete o malér, neboť vidinu nízké spotřeby může motor velmi rychle „vynahradit" drahými poruchami a zvýšenými servisními náklady. Zejména ve slabších verzích trpí motory na závady vstřikovačů Delphi a problémy způsobují i prodloužené výměny oleje, které výrobce stanovuje po 30 000 kilometrech.

Úplně šťastnou volbou nejsou ani přeplňované benzínové motory v novějších modelech. Tříválec 0.9 TCe i čtyřválec 1.2 TCe pochází stejně jako výše zmíněný diesel z produkce Renaultu a jejich životnost není neomezená. Pokud mají ale málo najeto a byl v nich prokazatelně měněn olej maximálně po 15 000 kilometrech, nemusí se jednat o špatnou koupi. U tříválce ale počítejte s ne úplně příjemným projevem.

Tou vůbec nejlepší volbou jsou však vždycky atmosférické benzínové čtyřválce. Renault používá v Daciích svoje starší, výběhové jednotky, nicméně koncepční zastaralost motorům nijak neubírá na kvalitách. Pochopitelně, že agregáty nedosahují dynamiky a výkonu přeplňovaných motorizací, ale zase u nich platí, že kde nic není, nemá se ani co pokazit.

Ať už se jedná o stařičkou osmiventilovou čtrnáctistovku v prvním Loganu, dvanáctistovku v Sanderu nebo šestnáctistovku v Dusteru, poslouží benzínová atmosféra v Dacii nadmíru dobře.

Stejně jako mnoho dalších levných aut, i Dacie provází problém s korozí. Starší kusy bez "orezlin" prakticky nepořídíte a problematické jsou také výfukové systémy, jejichž protikorozní ochrana je pouze velmi slabá.

Mezi staršími Logany můžete narazit i na vozy, kterým se během let měnily dveře nebo další části karoserie. Dobrou zprávou ovšem je, že se koroze jen málokdy týká nosných částí nebo podlahy. Tyto součástí většinou drží dobře a auto je tak naštěstí orezlé jen navenek.

Přesto si i tyto nosné části pohlídejte a zkontrolujte.

Novějších modelů se koroze zatím tolik netýká, ovšem zde se jedná spíše o otázku času. Lidově řečeno, novější Dacie kolem let výroby 2013 až 2015 ještě nestačily zreznout.