Tatra Runway Tester měla pět kol. Před 35 lety vznikaly v JZD

Technici v automobilce Tatra se v posledních letech existence socialismu u nás snažili na bázi limuzíny Tatra 613 nabízet i speciální typy vozidel. Například šlo o sanitní nebo hasičské automobily. Jedním z nejzajímavějších představených kousků byla Tatra 613 Runway Tester. Možnost vyvážet je do jiných zemí ovšem padla v důsledku událostí roku 1989. Opravdu mimořádné místo v přehledu verzí modelu Tatra 613, které vznikly v historii automobilky, má speciál Tatra 613-3 Runway Tester. I když zvenčí se na první pohled tento vůz přiliš nelišil třeba od policejních nebo hasičských verzí, ve skutečnosti šlo o vlastně jednoúčelový speciál s unikátní výbavou.

Prohlédnout si ho můžete v naší fotogalerii.Tato „šestsettřináctka" byla pouze dvoumístná. Vzadu se totiž nacházela nádrž s vodou a vedle ní za sedačkou řidiče páté kolo. Pochopitelně nemělo na starost zlepšení jízdních vlastností vozu, jednalo se o součást měřicího zařízení. Další vodní nádrž byla umístěna pod přední kapotou.

Na ukázku policejní verze stejného typu vozu se podívejte na úseku z filmu Frajer na cestě:

Za vznikem tohoto vozidla stojí snaha představitelů státu o ušetření devizových prostředků. Od roku 1989 totiž Mezinárodní organizace pro civilní letectví nařídila provozovatelům mezinárodních letišť, že musí mít k dispozici zařízení pro měření adheze (přilnavosti) na vzletových a přistávacích drahách. Takové zařízení se může hodit také silničářům na dálnicích, případně provozovatelům závodních okruhů.

V té době nabízela vůz osazený potřebnými měřícími přístroji jen jedna značka - švédský Saab. Cena takzvaného Friction Testeru byla 250 tisíc německých marek.

A tak dostal Výzkumný ústav dopravní v Žilině, konkrétně jeho brněnské pracoviště, na starosti vývoj domácího produktu. Volba padla na vůz Tatra 613. Práce na vývoji začaly již v roce 1985 a na jaře roku 1989 se v dílnách Jednotného zemědělského družstva v Osové Bítyšce vyrobily tři exempláře vozu Tatra 613-3 TRT. Poslední tři písmena jsou zkratkou výše uvedeného názvu Tatra Runway Tester.

Výstavní premiéru si automobil odbyl na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, kde se vedla řada jednání o jeho prodeji na letiště v bývalých socialistických zemích. Konkrétně do Maďarska a do tehdejší Německé demokratické republiky. Ovšem, než se obchody podařilo dotáhnout do konce, došlo k pádu komunistických režimů a další exempláře se už nikdy nevyrobily.

Jeden z nich bývá vystavován v Technickém muzeu v Kopřivnici. Dochovaly se také dobové propagační materiály. V nich se například můžete dočíst, že měřící kolo, které se spouštělo na povrch a bylo poháněno hydrostatickým převodem vedoucím od klikové hřídele klasického osmiválce Tatra, bylo osazeno pneumatikou značky Barum.

Přítlak měřícího kola byl nastavitelný v rozsahu 250 až 1000 Newtonů. Přímo na kole byly namontovány snímače působících vertikálních a horizontálních sil. Z naměřených veličin byl následně přímo na palubě vozidel v mikropočítači vyhodnocen součinitel podélného tření.

Informace mohla posádka měřícího speciálu ihned předávat na řídící věž letiště. Následně se pak o příslušných parametrech dozvídali piloti přistávajících letadel, kteří mohli adekvátně nastavit činnost antiblokovacího systému brzd.

Kvůli potřebě měřit přilnavost také na mokré dráze šlo přímo z vozu skrápět dráhu vodou z nádrží vozu o celkovém objemu čtyři sta litrů. Výška vodní vrstvy pak činila jeden milimetr.

Tatra mezi technická data na propagační leták zařadila i některé opravdu pozoruhodné parametry. Třeba fakt, že délka papíru v tiskárně pro záznam výsledků je osmdesát metra a že doporučené měřící rychlosti jsou 65, 96 nebo 130 kilometrů v hodině. Sama Tatra 613-3 Runway Tester se ale mohla rozjet až na tempo 180 kilometrů v hodině.