Příliš zapáchal. Wartburg u nás skončil před 40 lety, v NDR ještě chvíli živořil

Nabídka osobních vozů v prodejnách národního podniku Mototechna bývala v osmdesátých letech minulého století poměrně chudá. V polovině tohoto desetiletí se navíc do Československa přestaly dovážet dva produkty z Německé demokratické republiky. Jednak Trabant 601 a jednak Wartburg 353 - vozy, které byly poháněny dvoutaktními motory vypouštěly do ovzduší značné množství škodlivin. Vzpomínáte si ještě na typický zápach, který šel po nastarotvání těchto aut cítit?   Auta, která se pohybovala na silnicích v dobách socialismu, velmi často vypouštěla z výfuků nepěkný odér. Týkalo se to jak dieselových Avií, tak především aut s dvoutaktním benzinovým motorem. Tedy modelů Trabant 601 a Wartburg 353.

Přitom osobní automobily vyráběné v západní Evropě, v Japonsku i v USA již byly v tu dobu zhruba deset let vybavované katalyzátory výfukových plynů, což se na kvalitě ovzduší podél silnic samozřejmě pozitivně projevilo.

Nakonec i příslušné orgány Československé socialistické republiky rozhodly o zákazu prodeje obou východoněmeckých produktů, které jak z hlediska bezpečnosti, tak i ekologie neplnily požadované normy.

Na to, jak Wartburg 353 vypadal, se můžete podívat do naší fotogalerie

Trabanty se přestaly dovážet do republiky v roce 1984, stejný osud potkal o rok později i Wartburg 353. Tento vůz se produkoval ve dvou karosářských variantách a poháněl ho litrový zážehový dvoutaktní tříválec.

Sedan na délku měřil 422 centimetrů, kombi s označením Tourist bylo o šestnáct centimetrů delší. Obě verze disponovaly poměrně velkorysým vnitřním prostorem. I do zavazadelníku sedanu bylo možno naložit předměty s objemem 520 litrů, kombi v případě sklopeného opěradla zadních sedaček disponovalo objemem zavazadlového prostoru 1800 litrů.

Bylo možné využít ložnou plochu s délkou 191 centimetrů a šířkou 130. Klidně zde tedy mohla přespat dvojice cestujících. Navíc pod podlahou se nacházel ještě prostor pro rezervní kolo a příslušné nářadí.

Po technické stránce obě karosářské varianty vycházely z modelu Wartburg 311. Měly stejný rozvor (245 centimetrů), stejnou koncepci podvozku i základ pohonné jednotky. Objem tříválce se z původních 900 cm3 zvýšil na 992 cm3 a výkon vzrostl nejprve na 45, později na 50 koňských sil.

Agregát byl chlazený kapalinou a jeho síla se na přední kola přenášela prostřednictvím čtyřstupňové manuální převodovky. Ta se dlouho nacházela u volantu, teprve na počátku sedmdesátých let se řadicí páka přestěhovala na podlahu mezi přední sedadla.

Modernizací bylo v průběhu let řada. Ovšem většina z nich působí z dnešního pohledu spíše malicherně. Například v roce  1970 se vyměnila palubní deska, kde místo původního obdélníkového sdruženého ukazatele byly dva kruhové přístroje.

O rok později zase technici vyměnili kliky na dveřích a kromě toho třeba také vysokonapěťové kabely zapalování či hlavu válců.

V roce 1975 se pak dokonce změnilo i označení typu. Za číslo 353 přibylo písmeno "W", což je symbol slova Weiterentwicklung (další vývoj). Auto ale navenek vypadalo stále stejně a poháněl ho shodný motor. Zásadní novinkou se staly nové kotoučové brzdy na předních kolech či náhrady dynama alternátorem. Opět se měnila palubní deska, tentokrát včetně volantu.

A konečně - v roce 1983 se odehrála změna designu. Spočívala ale jen v tom, že původní chromové nárazníky rámečky kolem oken, poklice na kolech a na kolech se zaměnily za nové díly z černého plastu.

Třeba maska se ale zřejmě moc nelíbila, protože o další dva roky později se opět nahrazovala - tentokrát už byla lakovaná stejnou barvou jako celý zbytek auta. Také tehdy Wartburg 353 dostal nová přední i zadní světla i karosářské díly na přední a zadní partii.

To už ale dovoz vozu k nám končil. Celkem se za 29 let do ČSSR dovezlo z NDR přes 127 tisíc exemplářů Wartburgů obou generací. V době, kdy import k nám končil, stály Wartburgy zhruba stejně jako tuzemské Škody 120. Sedan přišel zájemce na 44 000 Kčs, kombi Tourist na 71 000 Kč.

Značka, které dal jméno stejnojmenný hrad nad sídelním městem Eisenach, pak existovala již jen pár dalších let. Záchranou se nestala ani výměna motoru za zážehový čtyřdobý čtyřválec. Po pádu komunistického režimu si již motoristé mohli vybrat z plejády podstatně modernějších aut než byl morálně dávno zastaralý Wartburg.