„Fantomova kolona“ nebo „stop and go vlna“. Začátkem prázdnin jich bude spousta

Kolona, na jejímž konci nečeká nehoda, kruhový objezd, semafor… prostě nic, co by omezovalo propustnost. Je to kolona, která vznikla bez zjevné příčiny, a tak rychle, jako vznikla, se zase rozjela – byť jste v ní možná strávili dost času. Tento fascinující jev, pro který se občas používá termín „fantomova kolona“ nebo odbornější „stop and go vlny“, zkoumají dopravní inženýři i univerzitní týmy už celé dekády. Dokud ale budou řídit lidé, definitivní řešení vlastně neexistuje. Abychom byli přesní, tak řešení, jak vymýtit fenomén „stop and go vln“ v dopravě, pochopitelně existuje. Není však v praxi aplikovatelné, protože prostě nepřemluvíte všechny řidiče (a ani jejich asistenční systémy) k tomu, aby jeli zcela plynule a dodržovali odstup.

Dostáváme se k tomu, jak vlastně taková „stop and go vlna“, nebo prostě jen kolona bez zjevné příčiny a bez omezení propustnosti na silnici, vlastně vzniká. Dosáhne-li provoz určité hustoty, a jedou-li za sebou auta bez dostatečného odstupu, začne se projevovat tzv. řetězová nestabilita, kterou ve svém výzkumu popsali i vědci z ČVUT. Pokud jedno auto nárazově zrychlí, řidič za ním podvědomě zrychlí taky, ale přidá ještě na vyšší rychlost, čímž odstup dále zkrátí. Totéž se pochopitelně děje při zpomalení – jedno auto zpomalí, druhé zpomalí ještě o něco více, a navíc musí zpomalit prudčeji, protože nemá dostatek odstupu a svou roli sehraje reakční doba řidiče. Auto za ním pak zpomalí ještě více a ještě prudčeji, a celou jedoucí kolonou tak projede zpomalovací „vlna“. A pokud je řada aut dostatečně dlouhá, několikáté auto zabrzdí až do zastavení.

Co přesně se v takovou chvíli děje, perfektně ilustruje starší, ale pořád aktuální video od japonské Matematické společnosti dopravních toků. V něm je vidět, jak jedno auto svým náhlým, ale nijak prudkým zpomalením odstartovalo řetězovou reakci, která postupně vedla až k zastavení vozů a vzniku kolony. Protože auta jela v kruhu, a simulovala tak konstantní provoz, začne se řadou aut posouvat právě „stop and go vlna“, která v silném provozu už nezmizí.

Pro konkrétní případy z dopravy, kdy nastane přesně stejný fenomén, nemusí nikdo z nás chodit ani jezdit daleko. Nejčastější je tento jev vidět na městských obchvatech, okruzích a dálnicích, typicky v exponované časy s hustým provozem. Zde ke vzniku stop and go vln zde přispívá taky časté přejíždění z pruhu do pruhu, které nutí řidiče zpomalovat a vlny tak začínat.

Často tak nastávají situace, kdy zastavíme v koloně, následně se rozjedeme, a celí šťastní začneme akcelerovat s vidinou toho, že jsme z kolony venku. Jenže ouvej – za pár stovek metrů stojíme znovu, a právě jsme si vyzkoušeli řetězovou nestabilitu v praxi. Zrychlili jsme více než auto před námi, a pak zase více zpomalili, čímž jsme dál posunuli další stop and go vlnu.

Mimochodem výše zmíněný výzkum vědců z ČVUT se týkal adaptivních tempomatů a pokusů, zda alespoň autonomní systém udržování odstupu od vozu před námi, nezvládne řetězovou nestabilitu eliminovat. Vědci ovšem zjistili, že dokonce i adaptivní tempomat má v provozu stejné tendence – tedy že více zrychluje, ale i více zpomaluje, a reaguje tedy v principu podobně jako lidský řidič.

V současné době tedy neexistuje spolehlivé řešení, jak v hustém provozu eliminovat řetězovou nestabilitu, a zamezit tak vzniku stop and go vln. Existuje tedy alespoň způsob, jak tento fenomén omezit? Ano – stačí dodržovat dostatečný odstup.

O bezpečném odstupu se už namluvilo a napsalo mnoho. Stále dokola se opakují poučky s reakčními dobami řidiče i auta, se zdviženými prsty se recituje kolik metrů, přepočítaných na přechody pro chodce, ujede auto v dané rychlosti za daný čas. Už méně se ale opakuje, že i když zrovna nedojde k žádné nehodě, je nedodržování dostatečného odstupu mezi jedoucími auty prohřeškem hlavně proti plynulosti dopravy.

Princip je jednoduchý – nemusíme zpomalovat tolik a tak prudce, pokud budeme mít dostatek manévrovacího prostoru. Nechat si dostatečný prostor se učí i řidiči limuzín, kteří tak hlavně zamezují prudkému brždění a diskomfortu posádky. V běžném životě nejde ani tak o komfort, jako o bezpečnost a plynulost. Větší prostor mezi auty znamená méně reakcí na změny rychlosti, plynulejší jízdu a tím pádem menší řetězovou nestabilitu dopravy. Fenomén „fantomových kolon“ sice nevyřešíte úplně, ale uvidíte, že když si v hustém provozu necháte více odstupu, abyste mohli za autem před sebou více „pružit“, pojedete přece jenom o něco plynuleji.