Čech objel na motocyklu ČZ Afriku. Teď tam vozí ostatní, aby to vyzkoušeli

Projíždět se na malé motorce po Africe je možné v rámci zájezdu, kterým provádí cestovatel Martin Magnusek. Martin Magnusek udělal totéž, co řada jiných nadšenců do dálkového cestování na motorce. Pořídil si BMW GS a vyrazil do Tádžikistánu, Maroka nebo na Island. Tam mu ale byla zima a tak se rozhodl na další cestu vyjet do Afriky. Jenže pak si uvědomil, že jet s drahým a těžkým bavorákem by bylo poměrně náročné.

„Můj táta měl doma starou čízu, na které jezdil každý den do práce tam a zpátky. Jde o typ ČZ 175 Sport z roku 1963. Sám ji koupil v krabici a musel si ji složit. Díky tomu jsem si uvědomil, že by to s ní mohlo být jednodušší než s bavorákem. Když se něco porouchá, půjde snadno opravit. Když bude potřeba, rozložím ji, zabalím zase do krabice a pošlu jednoduše domů,“ říká cestovatel povoláním programátor.

Bylo rozhodnuto. Na konci roku 2015 nasedl ve svém rodném Náchodě na „čízu“ a vyrazil. Nejdřív do Maroka, poté až k Růžovému jezeru v Senegalu, které si přál vidět. Původně to měl být cíl. „No, ale pak jsem se rozhodl jet dál. Cíl jsem si už nestanovil, říkal jsem si, že pojedu, kam až to půjde. Po pěti měsících jsem dojel do Kapského města v Jihoafrické republice,“ směje se Magnusek.


Číza budila v Africe zasloužený rozruch.

Motorku přesně podle plánu zabalil do krabice a poslal si ji lodí zpět do Evropy. Už po cestě domů ale spřádal plány na další akci. Když objel Afriku po západním pobřeží, měl by se přeci po východním vrátit zpět! To také udělal, motorku poslal zpět do Kapského města a cestu dokončil. Výsledné skóre: celkem 11 měsíců na cestě s náklady okolo půl milionu korun. A také touha ukázat Afriku dalším lidem.

Uganda jako ideální Afrika

„Když jsem se vrátil, napadlo mě, že bych mohl do Afriky vozit další lidi. Rozšířil jsem si živnost, oslovil kamaráda s cestovní kanceláří, aby bylo vše legální a pojištěné a začal. Když jsem hledal ideální místo, kam lidi vozit, napadla mě Uganda,“ říká Magnusek s tím, že jde o ideální stát. Mluví se tam anglicky a země je to tak akorát velká na to, aby tam bylo dva týdny kudy jezdit, ale aby si ji zároveň prohlédli celou. „A navíc je to snad jediná země v Africe, kde se dá vjet do národního parku na motorce. Jinde můžete jenom autem a to je škoda,“ dodává.

Magnusek už po Ugandě provedl několik skupin nadšených motorkářů. Ze sedla motocyklu spolu pozorovali žirafy, zebry, slony nebo lvi. Viděli ugandská jezera, hory i pusté planiny. „Uganda je pestrá země se stále měnící se krajinou. Je to i díky střídající se nadmořské výšce. Navíc je nadstandardně bezpečná. Lidé jsou přívětiví, nežebrají a nesnaží se vám neustále něco vnucovat. To se mi na řadě zemí, jako je Etiopie, Keňa nebo Tanzanie prostě nelíbilo. V Ugandě je mnohem lepší atmosféra,“ chválí si.

Motorky má v Ugandě celkem čtyři. „Ano, jsem hrdý majitel čtyř čínských stopadesátek, které mám uskladněné u kamaráda – Čecha. Jsou lehké, mám na ně potřebné díly a dojedou na jednu nádrž klidně 600 kilometrů,“ tvrdí. Jenže na motorkářský zájezd za zhruba 80 tisíc korun se hlásí hlavně nadšení motorkáři, kterým by malé stroječky nemusely vonět. „První den jedeme po asfaltu, to někteří i trochu brblají. Pak ale přijdou horší cesty, šotolina nebo hlína. A nakonec stejně nemůžete jet víc než těch 60 km/h. Navíc s lehkou motorkou je to v terénu mnohem jednodušší a lidi vědí, že jde o levný stroj, který když položí, tak se nic až zas tak hrozného nestane. A když píchnou, tak mi pak v krámku koupí novou duši,“ dodává Magnusek.


Lehká motorka se do afrického bláta hodí. A nevadí, když spadne.

Zájem o tuhle výpravu je. Magnusek už vedl tři skupiny, letos pojede další dvě a v zimě 2020 několik dalších. Průvodcuje přitom ve svém volnu, protože se stále věnuje programování v pražské vývojářské společnosti. Na jeho zájezdy se zatím hlásí většinou starší a zkušenější lidé. „A ti to chtějí brát pohodově. Nespíme pod stanem, to by nemělo význam, protože by se tolik neušetřilo a nebylo by to tak pohodlné. V ugandském červeném prachu a hlíně prostě chcete mít na konci dne vlastní sprchu a čistý ručník. Za den ujedeme tak 100 kilometrů, dáme si pivo, relaxujeme. Není to uspěchaná cesta. Afrika svádí k opaku,“ vysvětluje.

I v takovém tempu je ale možné objet celý stát. Magnusek plánuje, že letos okruh rozšíří o několik dní do sousední Rwandy, která je díky své čistotě, kvalitě silnice a bezpečnosti považovaná za Švýcarsko Afriky. Pokud se přihlásí víc lidí, možná dokoupí i další motorky. Vždyť jedna vyjde na 28 tisíc korun. „A nemusí se ani registrovat, tamní úřady potřebují jen daňové identifikační číslo. Je ale zase potřeba počítat s tím, že motorka je v Africe považovaná za podřadný druh dopravy. Když proti vám jede autobus v protisměru a vy jste na své správné straně, musíte uhnout. Nedá se nic dělat, silnice je pro auta a vy si musíte dát pozor,“ uzavírá Magnusek s tím, že k africkému dobrodružství na motorce prostě adrenalin patří.

Fotografie z cesty kolem Afriky a z výletů po Ugandě najdete v přiložené fotogalerii.