Nezvladatelné monstrum, pak vítěz velkých závodů. Z Porsche 917 se stala legenda

Dnes patří mezi automobilové ikony. Začátky legendárního vozu Porsche 917 ale nebyly vůbec růžové. Ti, kdo usedli za volant raných verzí, jej nazvali nezvladatelným monstrem. Poté, co jej technici doladili, stal se z něj nejen velmi rychlý, ale i vítězný vůz. Poprvé se tento závodní speciál, určený hlavně pro závod 24 hodin Le Mans, veřejnosti představil před 55 lety, na Ženevském autosalonu 1969. O ČEM SE V ČLÁNKU DOČTETE

• Cílem bylo vítězství v roce 1970
  
• Při debutu v závodě odjelo jediné kolo
  
• Konečně! Vítězství ve 24 hodin Le Mans
  
• Směr série Can-Am
  
• Znovuoživení v roce 1981
  
• Porsche 917 ve filmu Le Mans

Po vítězství továrního Fordu GT Mk. IV ve 24 h Le Mans 1967 byl od nové sezony 1968 novými předpisy FIA omezen zdvihový objem motorů na pět litrů, což ovšem vítěznému týmu Johna Wyera s upravenými typy Ford GT40 nebránilo v dalších triumfech při 24 h Le Mans v letech 1968 a 1969.

Konkurence však nespala a už v roce 1969 se na startu objevily první nové automobily Porsche 917. Ty měly zpočátku nebezpečné jízdní vlastnosti. Podle jezdce Richarda Attwooda to zpočátku bylo opravdu strašné auto.

„Bylo hodně rychlé, jelo by i 370 kilometrů v hodině, jenže v rychlosti na 280 kilometrů v hodině strašně plavalo,“ nechal se po letech slyšet Atwood. Dnes 84letý bývalý závodník se proslavil tím, že v roce 1970 vyhrál závod 24 hodin Le Mans právě s Porsche 917 a v posádce s Hansem Herrmannem dobyl tak prvního z devatenácti rekordních vítězství Porsche v tomto slavném závodě.

Zrod dnes legendárního vozu začal začátkem července 1968, kdy Porsche podniklo překvapivé kroky, aby dodrželo pravidla  Commission Sportive Internationale, která původně určila, že když chce tým vstoupit do závodů sportovních vozů, musí podle homologace vyrobit 50 totožných vozů. Když ale zjistila, že díky tomuto rozhodnutí rapidně opadl počet zájemců o závody sportovních vozů, snížila toto číslo na polovinu, tedy 25.

Porsche vymyslelo, navrhlo a postavilo 25 verzí zcela nového vozu s objemem 4,5 litru pro sportovní kategorii s jediným základním cílem, udělat vše pro to, aby vybojovalo své první celkové vítězství v závodě 24 hodin Le Mans, který se pojede 14. června 1970. Za pouhých deset měsíců bylo na základě Porsche 908 vyvinuto zcela nové Porsche 917.

Když Porsche podle portálu wikipedia poprvé navštívili inspektoři CSI, byly dokončeny pouze tři vozy, zatímco dalších 18 se montovalo a bylo k dispozici sedm dalších sad dílů. Porsche argumentovalo tím, že pokud sestaví auta, budou je muset znovu rozebrat, aby je připravili na závody. Inspektoři homologaci odmítli a požádali o prohlídku až bude všech 25 vozů smontovaných a funkčních.



Dne 12. března 1969 byla na Autosalonu v Ženevě vystavena první 917. Byla v bíle barvě, se zeleným nosem a černou číslicí 917. V souvislosti s tím byla uváděna cena, kterou auto stálo 140 000 německých marek, což bylo přibližně 16 000 liber, podle dobových směnných kurzů. Též bylo uváděno, že 917 stojí tolik, co deset Porsche 911. Do ceny nebyly započítány náklady na vývoj.

O měsíc později, v dubnu 1969, šéf Porsche pro motorsport Ferdinand Piëch ukázal 25 nových 917 zaparkovaných před továrnou inspektorům CSI. Piëch dokonce nabídl vedoucímu týmu inspektorů, kterým byl Dean Delamont, možnost svézt se v některém z vozů. Delamont podle portálu Porsche 917 toto gesto odmítl.

Podvozek vozu navrhl Helmuth Bott a motor Hans Mezger, oba pod vedením Ferdinanda Piëcha. Vůz byl postaven na velmi lehkém podvozku s prostorovým rámem vážícím 42 kilogramů, který byl trvale natlakován plynem, aby se zjistily praskliny ve svařované konstrukci. Pohon zajišťoval nový 4,5litrový vzduchem chlazený motor. Nechyběl k němu velký horizontálně uložený chladicí ventilátor.

Aby vůz zůstal i přes velký motor kompaktní, byla pozice řidiče posunuta daleko dopředu, že nohy řidiče byly hned za nápravou předních kol. Auto mělo pozoruhodnou techniku. Používalo množství komponent vyrobených z titanu, hořčíku a exotických slitin.

Porsche 917 nemělo ani jednoduchou úlohu, když vstupovalo na závodní dráhu. Při svém debutu v závodě 1 000 kilometrů ve francouzském Spa-Francorschamps s ním 11. května 1969 německá posádka Gerhard Mitter – Udo Schütz odjela jediné kolo, aby následně skončila v boxové uličce s přetáčivým motorem. Přitom v kvalifikaci to vypadalo celkem slibně, Porsche 917 šlo do závodu z osmé pozice na startu.

Při vytrvalostním závodu 24 hodin Le Mans v roce 1969 byly vozy Porsche 917 v praxi nejrychlejší. Brzy po startu špatné ovládání 917 a hlavně nezkušenost jednoho z jezdců vyústily v tragédii. Britský gentleman-řidič John Woolfe havaroval se svým Porsche 917 se startovním číslem 10 v Maison Blanche už v prvním kole a na následky zranění zemřel.

Woolfe byl prvním soukromníkem, který závodil s vozem Porsche 917. Vůz koupil za 16 000 liber, v přepočtu za 40 000 amerických dolarů jen o několik dní před závodem. Jeho kolega v týmu Herbert Linge měl na adresu Porsche 917 prohlásit, že jeho síla ho vyděsila.



Start se vydařil posádce Porsche 917 Rolf Stomelen – Kurt Ahrens jr, jedoucí s vozem číslo14, jenže pak došlo k úniku oleje a posádka v 15. hodině závodu skončila, když odkroužila 148 kol. Posádku dalšího Porsche 917 se startovním číslem 12, kterou tvořili Vic Elford a Richard Atwood, po jednadvaceti hodinách zradila převodovka v době, kdy posádka byla ve vedení.

Nakonec zůstalo Porsche 908 Hanse Herrmanna a Gerarda Larrousse jako jediné, které mohlo bojovat o vítězství, ale silnější Ford Jackyho Ickxe a Jackie Olivera byl rychlejší. Podle portálu wikipedia projel cílem dříve o pouhých 120 metrů.

První vítězství vozu Porsche 917 přišlo v posledním závodě mistrovské sezony 1969 při 1 000 km v Zeltwegu. Posádka Jo Siffert a Kurt Ahrens uspěla v soukromě přihlášeném Porsche 917 německého Freiherra von Wendta.

Porsche, zklamané špatnými výsledky 917 v roce 1969 a tváří v tvář nové konkurenci, uzavřelo dohodu s Johnem Wyerem a jeho JWA Gulf Team, který se stal oficiálním týmem Porsche a také oficiálním vývojovým partnerem.

Během testů na Österreichringu tovární jezdci Redman a Ahrens hledali optimální vlastnosti vozu, ale ten si vedl stejně, jako předtím. Österreichring nebyl vybrán náhodou, byl okruhem, kde vůz vyhrál první závod.

Wyerův hlavní inženýr John Horsman si všiml, že na karoserii po testovací jízdě objevilo množství mrtvých komárů, což ukazovalo, jaké je proudění vzduchu. Ocas byl čistý, což naznačovalo, že přes ocas vzduch prostě neproudí. Proto došlo na úprava zadní části vozu. Nový prvek dodal 917 tolik potřebný lepší přítlak.

Redman a Ahrens po úpravě odjeli každý 10 kol a vyjádřili se zlepšeným výkonem auta spokojenost. Nová verze byla nazvána 917K jako Kurzheck neboli „krátký ocas“.



Při startu v závodu 24 hodin Le Mans 1970 přišel onen tolik kýžený úspěch. Posádka Hans Herrmann – Richard Atwood si s 917 vedla skvěle a závod s náskokem pěti kol vyhrála. Druhý vůz Porsche 917, se kterým jela posádka Gerard Larrousse – Willi Kauhsen si dojela pro druhé místo a také bronzový stupínek patřil stejné značce.

S vozem Porsche 908/2LH si pro něj dojela dvojice Helmut Marko – Rudi Lins. Na ambiciózní Ferrari tak zbylo až čtvrté a páté místo. Další dvě posádky jedoucí s Porsche 917 závod nedokončily.

Podobná situace byla i při 24 hodin Le Mans v roce 1971. Porsche 917 opět kralovalo dráze okruhu de la Sarthe. Vyhrála dvojice Gijs van Lenep – Helmut Marko a pro druhé místo si dojeli Richard Atwood s Herbertem Müllerem. Vítězná posádka absolvovala 397 kol, druhý vůz v pořadí o dvě kola méně.

Vítězné Porsche 917 stáje Martini Racing s Helmutem Markem a Gijsem van Lennepem za volantem, vytvořilo celkový rekord ujeté vzdálenosti, který platil až do roku 2010.

Celkově byly toho roku překonány hned čtyři samostatné traťové rekordy v Le Mans, a to nejrychlejší kvalifikační kolo, nejrychlejší kolo v závodě, nejvyšší maximální rychlost a nejdelší ujetá vzdálenost. O to vše se postaralo Porsche 917.

V roce 1971 vozy Porsche 917 závodům doslova kralovaly. Vítězství si připsali také při 1 000 km v Buenos Aires, při 24 hodin v Daytoně, při 12 hodin v Sebringu nebo 1 000 km v Monze a 1 000 km Spa.



Vůz si vedl při testech dobře, ale nelichotivé poznámky o jeho velikosti a tvaru vedly k tomu, že byl pro 24hodinový závod v Le Mans nalakován růžově a doplněn o názvy kusů masa napsané v němčině jako řeznický diagram. To mu vyneslo přezdívku Der Trüffeljäger von Zuffenhausen, tedy Lovec lanýžů ze Zuffenhausenu, nebo prostě Růžové prase.

Kvalifikoval se do závodu ze 7. místa, ale v noci, po dvanácti hodinách jízdy, s ním havaroval Reinhold Joest (spolujezdec Willy Kauhsen) v úseku Arnage poté, co mu selhaly brzdy.

Bohužel sezona 1972 byla pro Porsche 917 labutí písní. Wilson Fittipaldi vyhrál poslední závod v sérii Copa Brasil na monopostu ex-Zitro Racing 917K.

Po úspěších 917 hlavně v Evropě se Porsche rozhodlo zaměřit se na severoamerické trhy a na Can-Am Challenge. Podvozek 917 byl prodloužen, aby do něj mohl být namontován delší 16válcový motor, ale jezdci si stěžovali, že delší podvozek jízdu dobře nezvládá. Nakonec se vše srovnalo a Porsche 917 v úpravě pro Can-Am znovu slavilo úspěchy.



Pod hlavičkou Penske Racing vyhrálo v roce 1972 sérii s Georgem Follmerem. Tím zlomilo pětiletou nadvládu McLarenu v seriálu. Další evoluce 917, 917/30 s přepracovanou aerodynamikou, delším rozvorem a ještě silnějším 5,4litrovým motorem v závodní výbavě, vyhrála v roce 1973 všechny závody kromě dvou. Charlie Kemp vyhrál závod v Mosportu, George Follmer vyhrál Road Atlanta a Mark Donohue vyhrál zbytek.

Nadvláda 917, ropná krize a ohnivá tragédie Rogera Williamsona v Zandvoortu přiměly SCCA k zavedení pravidla maximální spotřeby paliva 3 míle na americký galon (78 l/100 km) pro rok 1974. Kvůli této změně byly Porsche - Penske 917/ 30 přihlášeny pouze do jednoho závodu v roce 1974.

Porsche 917/30 byl nejvýkonnější závodní závodní vůz, který kdy byl vyroben a závodil. Dominoval sérii Can-Am během sezony 1973. Model 917 byl také jediným vozem vítězným v šampionátu v Can-Am, který nepoháněl motor Chevrolet.

V roce 1981 se zdálo, že nové předpisy 24 hodin Le Mans umožní, aby 917 znovu závodila. Tým Kremer Racing vstoupil do podniku podomácku vyrobeným modelem Porsche 917 K-81.

Vůz dlouho jezdil v závodě první desítce, ale odstoupil po osmi hodinách pro poruchu motoru. Poslední kapitola vozu se měla psát při závodu v Brands Hatch, kde auto jelo 6 hodin. Nakonec je vyřadila porucha na zavěšení kol.

Režisér Lee H. Ketzin se rozhodl natočit film s názvem Le Mans, zobrazující fiktivní automobilový závod 24 hodin Le Mans.

V hlavní roli se představil Steve McQueen, mimochodem nejen herec, ale i závodník, ale hlavně vůz Porsche 917K. Film obsahuje skutečné záběry zachycené během závodu v roce 1970.

Film měl premiéru 23. června 1971, rozpočet 7,6 milionu dolarů a vydělal 5,5 milionu dolarů.

V roce 2017 se v aukční síni Monterey dražil jeden u vozů Porsche 917K, se kterým Steve McQueen účinkoval ve filmu Le Mans. Jeho cena se nakonec vyšplhala lehce nad 14 milionů dolarů, což je v přepočtu 310 milionů korun.



Podle portálu Auto revue konkrétní šasi s číslem 917-024 prožilo zajímavý život. Bylo použito pro testování v Le Mans, na Nürburgringu a Ehra-Lessien. Porsche ho pak prodalo testovacímu jezdci Jo Siffertovi. Když se McQueen připravoval na natáčení filmu, štáb zajistil flotilu vozidel pro film a vůz 917-024 byl její součástí.

Po natáčení si Siffert vzal auto zpět. Dokonce prý vůz údajně řídil na silnici, cestou na svou narozeninovou párty. Když Siffert tragicky zahynul, bylo Porsche prodáno v roce 1978 sběrateli ve Francii.

Poté se vůz na veřejnosti neobjevil, a to až do roku 2001. Našel se ve stodole a koupil jej muž ze Švýcarska, který auto nechal zrestaurovat. Nový majitel v roce 2017 získal auto, extra rám a stohy dokumentů o podvozku 917-024.

V průběhu let bylo vyrobeno několik variant Porsche 917. Oficiálně existuje nejméně jedenáct různých verzí.