Australané ověřili skutečnou dobu dobíjení elektromobilů. Trvá i dva dny

Stejně jako u spotřeby automobilů s konvenčními spalovacími motory, také výrobci elektromobilů udávají dobíjecí časy, které se s realitou vždy nesetkávají. Elektromobily první generace (například trojice Peugeot iOn Mitsubishi iMiEV a Citroën C-Zero) měly sice malou baterii, a tudíž krátký dojezd, ale zase je bylo možné nabít i z klasické domácí zásuvky 230 V bez problémů přes noc. To znamená, že jste večer zaparkovali a ráno zase odjížděli s plnou kapacitou akumulutátoru.

Toto s příchodem novějších typů elektromobilů, jejichž baterie mají kapacitu 40 - 100 kWh, možné rozhodně není. Dokonce se potřebná doba na plné nabití u některých typů prodlouží na více než dva dny.  Konkrétně v případě Tesly S s kapacitou akumulátorů 100 kWh bude dobíjení, pokud vůz zapojíte doma do zásuvky s jednou fází (2,4 kW), trvat 48 hodin a 45 minut. Změřil to australský server Car Advice. Jaguar i-Pace pak se tímto způsobem bude dobíjet více než 43 hodin.

Doplnění energie bude poměrně dlouho trvat také z takzvaných wallboxů, které ale také nelze vzhledem ke stavu rozvodné sítě, úplně všude. Z wallboxu s výkonem 3,7 kW se bude zmíněný Jaguar nabíjet 30 hodin, ze zařízení s dvojnásobným výkonem pak 15.

Pokud budete potřebovat vyrazit rychle na cestu, nezbyde tedy nic jiného, než zajet k rychlodobíjecímu stojanu. Jejich počet je ovšem stále velmi nízký a zvyšuje se jen pomalu. Navíc, také obvykle slibovaná půlhodina, za kterou lze dobít elektromobil z nuly na osmdesát procent, už zdaleka není realitou. A pokud ano, tak z podstatně výkonnějších dobíjecích stanic, než jsou ty u nás instalované. Mají totiž výkon maximálně 50 kW. Pro skutečně rychlé dobíjení velkých a výkonných elektromobilů budou zapotřebí stanice s výkonem zhruba sedmkrát vyšším.

Proč jen do 80 procent?

Nemusíte být nikterak fyzikálně gramotní k tomu, abyste věděli, že nabíjení elektromobilu kromě kapacity akulumátoru rovněž souvisí s typem nabíjecího proudu a výkonem nabíjecí stanice. A pak také výkonem vestavěné dobíječky v autě a schopnostmi řídící elektroniky. Prostě, čím menší výkon, tím delší nabíjecí čas.
 
Laicky řečeno, proces nabíjení akumulátoru elektrického vozu se dá přirovnat k plnění kýble vodou. Když točíte vodu do kýblu maximálním proudem vody, v jeho horní části, kdy hrozí, že přeteče, automaticky proud ztlumíte a poté nádobu plníte pomalu, abyste nepřelili.

Elektrický akumulátor na tom dost podobně. Elektrický proud „plní“ jednotlivé články, a když už je kapacita přibližně z 80 % plná, příkon se sníží, aby nedošlo vinou vysoké teploty k poškození akumulátoru při dalším dobíjení. Dobít do plné kapacity tedy lze, ale čím je procento zaplnění vyšší, tím se baterie plní pomaleji.
 
Je to proto, že každý z bateriových článků potřebuje být v rovnovážném napětí s těmi zbývajícími, pokud se pokoušíte získat maximální potenciál z každého článku akumulátoru, tj. plné nabití.
 
V současné době existují nabíjecí stanice, které nabíjejí střídavým nebo stejnosměrným proudem, a to s různým výkonem. Střídavý proud lze nabíjet z jednofázové elektrické sítě nebo třífázové (AC), která je samozřejmě výkonnější. Nejefektivnější dobíjení poskytují stanice s stejnosměrným proudem (DC).


 
 
A jak je to s dobou nabíjení neprodávanějších elektromobilů na našem trhu? To se dočtete v naší komentované galerii.