Řízený smyk? Nádhera, ale i dobrá pomůcka!

Motor vytočený na šest tisíc otáček, všechna kola ve smyku, na tachometru stovka. Řítíme se po ledu, v pravotočivé zatáčce budeme během dvou sekund. Vyletíme do sněhové bariéry? Ne, o chlup to vyšlo. Stejně jako v zatáčce minulé a pravděpodobně i v té další.

Slavný finský soutěžní jezdec Tino Aaltonen přitom jemně drží volant a čile konverzuje: "Hlavně nezapomeňte před zatáčkou přidávat. A jak se vám auto potom přehoupne na druhou stranu, máte vyhráno, takže nezapomeňte zase včas přidat."
Ne nadarmo se o Finech říká, že jsou skvělí - podle někoho dokonce nejlepší - řidiči. Několik měsíců v roce jezdí po uježděném sněhu, zbytek na šotolině. A tak snad nemůže být v Evropě lepší místo pro uspořádání zimní školy jízdy.
V okolí Rovaniemi, ležícím na severním polárním kruhu a proslaveném coby rodiště Santa Clause, se teploty koncem února pohybují od minus třiceti do minus pěti stupňů Celsia, což umožňuje jezdit i po zamrzlých jezerech a řekách. Přesto jsou žáci škol jízdy upozorňováni, že na ledu by si měli raději odepínat bezpečnostní pásy. Přiznávám, že moc klidu mi taková informace nedává. Člověku se hned vybavuje, co všechno by se asi mohlo stát, kdyby led přece jen povolil. Jistou útěchou je teploměr na přístrojové desce, ukazuje minus sedmnáct.

Hlavně nezpomalovat
Než jsme se učili power slide, čili řízený smyk, usedli jsme po dvojicích do BMW X3 a trénovali jízdu v hlubokém sněhu a vyjíždět do ostré kopce. Rauno Aaltonen, otec Tina a někdejší vítěz rallye Monte Carlo, který se svého času proslavil mimo jiné tím, že levou nohou dokázal brzdit a pravou držet plyn, každému zavelel na úpatí dobře třicetistupňového stoupání zastavit a pak se pomalu rozjíždět. "Buďte klidní, auto to dokáže," křičel do okénka i těm, kteří se evidentně báli a noha se jim na pedálu automatické převodovky třásla. Auta si s takovými extrémy skutečně poradila a my se od Rauna dozvěděli, že jim pomáhá především takzvaný systém xDrive.
Ten spočívá v proměnném náhonu na všechna čtyři kola. Takže pokud například vůz vjede předními koly na uježděný sníh nebo led, přenese se větší hnací moment během desetiny sekundy na kola zadní.
Ještě úžasnější než stoupání do příkrých kopců bylo jejich sjíždění. Na přístrojové desce BMW X3 stačí zmáčknout tlačítko HDC (Hill Descent Control) a pak už jen točit volantem. Elektronika v autě si spočítá optimální rychlost a auto za vás brzdí a jede bezpečně tak, aby příliš nezrychlilo a nedostalo se do smyku. Doslova se stačí držet volantu a zatáčet.
Pohled na palubní počítač je po chvilce pro leckoho šokující: jezdili jsme v terénu průměrnou rychlostí 19,9 kilometru v hodině a třílitrový benzínový motor si bral 33 litrů na sto kilometrů.
Po jízdě v terénu jdeme na okruh vytyčený na zamrzlém jezeře. Párkrát nás nechají zakroužit kolem a pak musíme zastavit. "Všiml jsem si, že v zatáčkách strašně pozdě přidáváte plyn," vysvětluje Rauno Aaltonen a začíná prstem kreslit do sněhu zatáčky. Mobilem položeným na sníh pak ukazuje správný průjezd a zdůrazňuje: "Zkuste si před zatáčkou jemně přibrzdit, stačí ťuknout do pedálu a pak hned pořádně přidat. Uvidíte, že se vám zatáčku podaří projet rychleji."
Jen málokomu se to pak skutečně daří, pár jich končí ve sněhové bariéře kolem trati.

Finská škola učí jezdit rychle a slušně
Na finských silnicích za polárním kruhem se jezdí svižně. Uježděný sníh na perfektně propluhovaných silnicích nebývá posypán štěrkem, přesto auta jezdí běžně osmdesátkou. A když je někdo rychlejší, všichni mu uhýbají. Poznávacím znakem místních jsou ohromné přídavné reflektory na přední masce. Poznáte je ale i podle toho, že jedou bravurně a především slušně.
Když poté usedáme do BMW X5 a vyjíždíme na stodvacetikilometrový okruh po místních silnicích, je to už poněkud jiné svezení. Čtyřapůllitrový motor má o znatelných pár koní víc pod kapotou, přesto žáci zjančení z předchozího kroužení na uzavřeném okruhu jedou disciplinovaně. Evidentně se přizpůsobili poměrům na silnici. Ukazuje se, jak působí na řidiče klidná, i když svižná jízda ostatních. Pokud někdo začne v Česku na silnici závodit, dají se občas vyměklé povahy strhnout. Tady se však jede plynule a všichni včetně majitelů nadupaných motorů dokáží držet vášně na uzdě. Důkazem je pak ostatně i náš palubní počítač - 120 kilometrů jsme jeli s průměrnou spotřebou 13,2 litru.

Řidiče hlídá elektronika
Do třetice přichází bonbónek. Švýcar Samy Treadwell, další soutěžní jezdec a učitel školy jízdy, nás na zamrzlé řece posazuje do sedanu BMW 530xi, jehož pneumatiky už mají ocelové hřeby. Ledové zatáčky pak projíždí pouze smykem a zdůrazňuje, že systém xDrive je v téhle řadě BMW - na rozdíl od X3 a X5 - nový. A ukazuje na další dvě pomůcky, které řidiče ohlídají v okamžiku, kdy se na silnici stane něco nečekaného. " Auto má systémy DTC (Dynamic Traction Control) a DSC (Dynamic Stability Control). Pokud máte oba zapnuté, v krizových situacích to hodně pomáhá," tvrdí.
Vzápětí rozjíždí auto na osmdesátku a v okamžiku, kdy se před ním objeví pár kuželek postavených napříč, trhne volantem vlevo. Auto se dostane do smyku, Samy Treadwell rovná volant, smyk se zklidní a pokračujeme rovně dál. V následující zatáčce se mu daří to samé zopakovat na druhou stranu. Zastavuje. "A teď si to vyzkoušíme s vypnutou elektronikou," říká a znovu auto rozjíždí. V okamžiku, kdy ale na stejném místě před příčnými kuželkami trhne volantem, auto udělá hodiny. "Tomu říkám panoramatický výhled," směje se. O kus dál pak v ostré zatáčce auto už o poznání snáze dostává do smyku a takzvaným power slidem, tedy smykem na všech čtyřech kolech v záběru, se dostává dál.
Systém DTC elektronicky rozděluje hnací sílu mezi všechna čtyři kola. Takže když auto vjede například levým předním kolem na zmrazek na silnici a hrozí mu smyk, DTC okamžitě vyřadí kolo ze záběru, sílu přenese na kolo jiné a vůz pokračuje plynule dál. Vypnout tento sytém lze pouhým stisknutím tlačítka na palubní desce. Pak jde přímý výkon na všechna čtyři kola a elektronika jej nikterak neomezuje. Samy Treadwell to doporučuje pouze tehdy, kdy se řidič potřebuje dostat z hlubokého sněhu nebo bláta. Systém DSC ( Audi a Volkswagen jej nazývají ESP, Porsche pak PMS) doporučují zkušení jezdci při běžné jízdě prakticky nevypínat. Jde o velmi sofistikovanou záležitost, kdy počítač v autě přijímá informace od čidel, která snímají rychlost otáčení kol, úhel pootočení volantu, polohu pedálů, výkon motoru a v těžišti auta je dokonce takové, co udává polohu celého auta. Řídící jednotka vše neustále vyhodnocuje a když se auto dostane například v zatáčce do nekontrolovaného smyku, může řidič šlapat na pedál plynu, jak chce, a auto stejně zpomalí. Vy-pnout se dá stejným tlačítkem, nicméně něco takového BMW doporučuje udělat jen na okruhu. Jízda s vypnutou elektronikou je prý zábava, ale nebezpečná.
Usedám za volant a po dvou kolech se mi daří projet zatáčku pod plynem a plynulým smykem. Je to zážitek jako hrom, jen si neumím představit, kdy bych něco takového použil na běžné silnici. "Takový styl se používá hlavně při závodech, ale když to umíte, dostanete se power slidem i z krizové situace při normálním provozu," říká mi později Rauno Aaltonen. V každém případě se prý vyplatí power slide mít tak trochu v ruce.

Příklady škol jízd a smyků
Zatímco v Česku existují především školy smyků, například v Německu pořádají školy jízdy přímo automobilky. O fahretrainingu v Německu se lze víc dozvědět na adresách:
http://www.bmw.de/de/services/Fahrertraining/index.html (0049/89/32903969)
www.audi.de (tel. 0049/841/8932900)www.porsche.com (tel. 0049/711/9118155)
www.mercedes-benz.de/fahrprogramme (tel. 0049/89/9506051)

Pramen: Handelsblatt

Příklady škol smyků z Česka:
www.maxcars.cz (tel. 777674622)www.racinghardware.com/kurz.htm (tel. 724 206 512)
www.generali-polygon.cz/cz/vycvik.htmhttp://www.maxcars.cz/kontakty.php (tel. 777 674 622, 777 646 698)
http://jiforcars.cz (tel. 607 969 969, 731 127 074)

Pramen: internet