Auta (pouze) na vodík? Budou, ale ne tak brzy

Jméno je nicméně poněkud zavádějící, protože vůz nejezdí jenom na stlačený a zmrazený vodík, nýbrž také na benzín. Nádrž pro vodík je umístěna v prostoru kufru a je tak velká, že odkládací plošina za zadními sedadly je umístěna výše než u standardních automobilů. Vůz neprodukuje výfukové plyny: z výfuku, odkud se vypouštějí do vzduchu, může nanejvýš odkapávat trocha vody.
Testy jízdy Hydrogenu 7 probíhají kromě bavorské metropole od letošního května také v jiných městech v Evropě, v USA a v Japonsku. Názor organizace ostře sledující v SRN kvalitu, známé TUV, je kladný. Vozy na vodík vykazují úctyhodnou jízdní dynamiku: vyhnat rychlost až na 230 km/hod. není problém.
Vývojoví pracovníci v BMW dnes, jak se zdá, sklízejí plody své 25leté práce, jejíž výsledky se navíc dostavují v pravý čas - v době tenčících se klasických energetických zdrojů. Nahrává jim i stále se zpřísňující politika EU v oblasti životního prostředí, která tlačí limity pro povolené emise oxidu uhličitého stále níže.

BMW preferuje vodík
Firma BMW vidí v tzv. hybridním pohonu pouze přechodné řešení, což platí i o kombinaci spalovacích motorů s elektromotory. Nevidí cestu vpřed ani v palivových článcích, na něž sází jeho konkurent Mercedes.
Spalování vodíku se podle techniků z BMW vyznačuje jednou velkou předností: molekuly vodíku se míchají se vzduchem rychleji, než je tomu u benzínu. Proto je možno v motoru spalovat vodík s vyšší frekvencí, a díky tomu se dosahuje vyššího stupně účinnosti než s benzínem, říká Daniel Kammerer, šéf referátu alternativních pohonů ve firmě. V případě vodíku se dá energie využít na cca 42 %, zatímco u běžné pohonné hmoty je to o 10 % méně.
A pokud by byl motor optimalizován tak, že by byl zkonstruován výlučně na spalování vodíku, měl by výkon ještě vyšší. V BMW se nyní pracuje na agregátu H2, který má mít sice jen 4 válce, ale ty mají mít stejný výkon jako 12 spalovacích komor ve válcích zmíněného testovacího vozu.

Rub mince: Nevýhody při skladování a přepravě
Výše uvedená fakta nelze však chápat tak, že všechno jde hladce. Vývoj auta na vodíkový pohon zřejmě ještě potrvá dosti dlouho. Vodík má nižší energetickou hustotu než benzín, což způsobuje obtíže a zvyšuje nároky na jeho skladování a přepravu. Takže nádrž pro vodík, která navíc musí být velice důkladně izolována, zabírá v zavazadlovém prostoru auta velmi mnoho místa, a navíc musí být vodík chlazen na -253 °C, protože jinak by nebyl v tekutém skupenství a nemohl by se používat k pohonu. Izolaci nádrže tvoří až 70 vrstev hliníku, a stěny nádrže pod nimi mají tloušťku 3 centimetry. Kdyby měla být zmíněná izolace pořízena ze styroporu, musela by být vysoká 17 metrů...
Problémy jsou i s obsluhou nádrže. Ten, kdo do ní chce natankovat pohonnou hmotu, musí manipulovat s těžkým sacím nástavcem (podobným tvarem a velikostí slonímu chobotu). Plná nádrž stačí k ujetí pouze 200 kilometrů, zatímco s plnou nádrží benzínu lze ujet 500 kilometrů.

Obrat až kolem roku 2020
Pokud jde o "přátelskost" vodíku jako pohonné hmoty vůči životnímu prostředí a jeho výhodnost podle hledisek udržitelného rozvoje, pak těmto kritériím může vodík dostát pouze v případě, že nebude - jako dosud - získáván ze zemního plynu, nýbrž z obnovitelných zdrojů, tedy např. ze sluneční energie. Pak by mohl představovat střednědobou alternativu. Mathias Altmann z Ludwig-Boelkow-Systemtechnik, který se podílí na testování vozu, je toho názoru, že až cca do roku 2020 budou v pohonu aut převažovat fosilní paliva, a teprve pak postupně dojde k přechodu na jiné pohonné zdroje.
Do té doby by měl vývoj auta na vodík pokračovat, motor by měl být optimalizován, a karosérii vozu by neměla hyzdit neforemná vodíková nádrž vzadu.

Chybí infrastruktura na komunikacích
Souběžně s vývojem vozů na vodík a jejich uváděním do běžného provozu by se však měla rozvíjet také infrastruktura zajišťující možnost tankování vodíkem. Před dvěma lety přišla firma Linde, výrobce technických plynů, s plánem vybudovat na území Německa podél dálnic síť plnicích stanic, kde by provozovatelé aut na vodík mohli toto palivo tankovat. Jenže z ambiciózního záměru se zatím podařilo uskutečnit jen málo, takže v celé SRN zatím funguje pouze tucet stanic schopných plnit nádrže aut vodíkem.
Je zřejmé, že přednosti vodíku jako pohonné hmoty pro automobily bude nutno ještě více a usilovněji propagovat, a to jak v široké motoristické veřejnosti, tak i mezi firmami, které vyrábějí vozy a které obchodují s pohonnými hmotami a technickými plyny. Obecné akceptace vodíku jako perspektivního paliva pro automobily zatím nebylo dosaženo.