Utorok 24.10.2006 16:42,
kvalita Fiatů
Italové dělají auta trochu jinak, měl jsem několi Fiatů/Lancií a vždy jsem byl vzhledem k ceně velmi spokojený. S každým autem co jsem měl jsem najezdil několik desítek tisíc km, takže jsem se setkal i s jinými náklady než olej+filtry a nafta. První italské auto jsem si pořídil v roce 92, byla to Lnncia Prisma TD z roku 88. Dá se říct, že mechanicky a motoricky to bylo auto shodné s Fiatem Ritmo/Regata. Turbodiesel 1929ccm nabízel 59kW což v té době bylo na velmi dobré úrovni a klimatizace taky nebyla běžná u auta velikosti Favorita. Vzhledem k častějším jízdám do itálie najezdila za rok téměř 80.000km a žádná "porucha" Další auto bylo nástupce Prismy, čili Dedra (mechanicky a motoricky Fiat Tipo/Tempra). Opět 1.9TD, ale už 66kW, která za půl roku najezdila asi 30.000km bez poruchy (vybitá baterie není porucha auta). Mezi tím se ceny Fiatu Croma dostaly na přijatelnou úroveň, takže jsem si pořídil nejmodernější motor té doby - turbodiesel s přímým vstřikováním z roku 87. Při koupi v roce 94/95 mělo najeto přes 300tkm a trochu nepříjemný zvuk, ale spotřeba 4-5L při rozumné rychlosti byl dobrý důvod, abych si ho nechal. Při běžné údržbě, čili pouze výměna náplní a sem tam nějaká žárovka, 1x doplnění klimatizace. potkalo mě pár závad - vadné tepelné čidlo u klimy, zadřené ložisko volantu a praský řemen k náhonu alternátoru a následné vybití baterie. Nové ložisko stálo pár stovek i s prací, řemen tak podobně. Těsně před 450tkm motor umřel úplně domrtva, tak jsem ji rozprodal na ND a za ty peníze v Itálii koupil Cromu 2.5TD/85kW z roku 90, která sloužila asi 100.000km za rok a půl. Pak jsem z nafty přesedlal na LPG, protože jsem chtěl accorda mrkačku a přes japonce, francouze a američany se vrátil k japoncům. V součásné době jsem se dostal k Toyotě Previa 98 LPG a velmi spokojen, protože nikdo jiný nevyrábí něco srovnatelně velkého s tak výbornými jízdními vlastnostmi (motor uprostřed a pohon zadních kol).
reagovať