gld napísal:
No ty vole! Tak to znie ako nepodarený vtip...pán vysolí dva melóny za squrvenú srač.u a.....nie, škoda reči, vrátim sa naspäť k favoritu..
Krásně se nám tu kristalizuje povaha česká. Průměrný pilot Fabie HTP trpící mindrákem z drahých vozů, které ho denně stokrát předjíždějí zprava zleva, si ho má možnost vyléčit. Je to jako ta lidová píseň o pánech v krytém voze, na které taky někdy trhne, jednou se jim kolo zláme, jindy vůz se zvrhne. Teď jste všichni náramně chytří. Zejména mne rozzuřily tyto narážky na autora:
1) Že to moh tušit, když si takovou sračku kupoval: Proboha, jak mohl vědět, že si kupuje sračku? Když to auto bylo nové, nevěděl jsem to ani já, který se narozdíl od zákazníků jejich zkoumáním živím. Na Discovery není nic, co by bylo od pohledu konstrukčně slabé či ošizené, žádné dráty procházející bez ochrany dírou v plechu, žádné viklající se čidla na podvozku (Touareg), nic co by umožnilo predikovat bídnou spolehlivot.
2) Že si nespočítal peníze. Jistě, kdo jezdí fabií HTP, celý den nedělá obvykle nic jiného, než počítá peníze, přemýšlí, jak by se dalo pár korun ušetřit, kde co leží, co by se dalo votočit a zpeněžit. Pán co si kupovla Land Rovera je prostě dál a při jednání s prodejcem renomované značky probíhajícím v paláci ze skla a oceli prostě nepočítá s tím, že by ho někdo chtěl oškubat. Součástí vyšší společenké úrovně je důvěra, jejíž projev je pro druhou stranu stejné úrovně obvykle zavazující a motivující. Samozřejmě průměrný maločech, který se celý život snaží přilepšit si k ubohému platu v bídném povolání drobným přikrádáním a podvůdky, je zvyklý stále být ve střehu a okrást sám by se určitě nenechal.
3) Že si to auto nezkontroloval, když ho přebíral. Opět věc důvěry. Člověk, který vydělává více než dvanáct tisíc čistého, obvykle kupuje docela dost věcí i služeb, ale obvykle se musí docela dost votáčet. Kdyby měl každou nakupovanou věc detailně kontrolovat, nestihl by na ní vydělat. Kontroluje proto jen ty, u kterých je riziko, že budou vadné. Při nákupu nového vozu by ani mne nenapadlo, že by mohl být zkorodovaný či dokonce havarovaný. Samozřejmě, že český pepík, který si kupuje auto jednou za život na celý život, bude pod něj k smíchu všech přítomných lézt a zkoumat, zda třeba u prodejce na dvorku nestálo déle, než by bylo záhodno.
Omlouvám se všem slušným Čechům, kteří coby řidiči nekradou naftu, coby automechanici olej a díly (které někdo zaplatí, ale nejsou mu vyměněny), coby číšníci nevaří kafe pro hosty z vlastních zásob (a tím za něj mají penzíe do kapsy a dělají si tak vlastně svoji živnost na cizím majetku), coby majitelé autobazarů nestáčejí tachometry, coby majitelé čerpacích stanic a stáčíren nemíchají do nafty extralehký topný olej, coby likvidátoři pojišťoven neuznávají za tisícovku do kapsy zadřený motor jako následek havárie, coby policisté neberou úplatky. Ale mám pocit, že právě takoví se tady do pána, který prostě jen nevěřícně zírá na to, čeho je ksindl v autoservisech schopen, navážejí nejvíce. Ne každý chce být stále ve střehu, připraven rozdávat rány a držet si křečovitě srajtofli. Mám v sobě teď opravdu vztek na česko-slovensko-polskou povahu, vrátil jsem se totiž z mezinárodního autosalonu ve Frankfurtu. Zatímco západní novináři opálení, štíhlí a slušivě oblečení diskutují s konstruktéry, chovají se vybraně a na oběd si zajdou do nějaké z lepších restourací, tak východní tlustí bílí a rozcuchaní supí jak hladové smečky připraveni spást jakékoliv občerstvení, které zdá se zajímá je daleko více, než samotné nové vozy. Hrabou v talířích rukama a odstrkují se navzájem tlustými pupky tak, až z toho člověka se základním zbytkem sociálních kompetencí přejde hlad nejméně na týden.